318      a) pavouk (ČJA 2, 57, ČJA 5, 37)

b) pavuza (ČJA 3, 125, ČJA 5, 37)

1Ma) pavouk (pouk, pók, púk, paúk, pauk)

     pabouk (pabučár 448, 450, 454, 455)

     babouk — babučinář

b) pabuza (pabuzda 104, 110, 111, 318, 327, 335)

2                 Zkoumala se záměna retnic w – b a místem artikulace blízká změna p > b ve slovech pavouk (pawouk – pabouk – babouk, …) a pavuza (pabuza), srov. ČJA 2, 57 pavouk a ČJA 3, 125 pavuza.

Slovo pavouk má základ v psl. *paǫkъ, obměna babouk vznikla z nář. pabouk asimilací hlásek p k b na dálku, nelze tu ovšem vyloučit ani vliv slova brouk.

3                 Nejrozšířenější variantou slova pavouk je pabouk, objevuje se na většině Čech (s výjimkou nář. svč.) a v sev. úseku přechod. nář. čes.-mor., na Zábřežsku a záp. Boskovicku. Pro Znojemsko, Židlochovicko, Třebíčsko a jižní část nářečí čm. je typická obměna babouk, ta byla zapsána místy i jinde, častěji na Doudlebsku a v Polabí. Odvozenina babučinář (od pavučina) vytváří souvislý areál v jz. části nářečí střm. (zhruba mezi Brnem a Třebíčí). Podoba pavouk, shodná se spis. jazykem, se vyskytuje v nářečích svč. a na Domažlicku, je rovněž převládajícím označením v městské mluvě. Na většině Moravy (od linie Šumperk–Mikulov směrem na východ) a Slezska se užívá řady dalších (zde nemapovaných) hláskových obměn odvozených ze stč. paúk (pauk, pouk, pók, púk).

Hlásková obměna pabuza je charakteristická pro většinu nář. jzč. (bez jejich záp. okrajů) a jz. část nářečí střč. Odděleně byla zachycena v širším Podkrkonoší. V městské mluvě se tato položka nezkoumala.