318      a) pavouk (ČJA 2, 57, ČJA 5, 37)

b) pavuza (ČJA 3, 125, ČJA 5, 37)

1    M         a)  pavouk (pouk, pók, púk, paúk, pauk)

     pabouk (pabučár 448, 450, 454, 455)

     babouk — babučinář

b) pabuza (pabuzda 104, 110, 111, 318, 327, 335)

2                 Zkoumala se záměna retnic w – b a místem artikulace blízká změna p > b ve slovech pavouk (pawouk – pabouk – babouk, …) a pavuza (pabuza), srov. ČJA 2, 57 pavouk a ČJA 3, 125 pavuza.

Slovo pavouk má základ v psl. *paǫkъ, obměna babouk vznikla z nář. pabouk asimilací hlásek p k b na dálku, nelze tu ovšem vyloučit ani vliv slova brouk.

3                 Nejrozšířenější variantou slova pavouk je pabouk, objevuje se na většině Čech (s výjimkou nář. svč.) a v sev. úseku přechod. nář. čes.-mor., na Zábřežsku a záp. Boskovicku. Pro Znojemsko, Židlochovicko, Třebíčsko a jižní část nářečí čm. je typická obměna babouk, ta byla zapsána místy i jinde, častěji na Doudlebsku a v Polabí. Odvozenina babučinář (od pavučina) vytváří souvislý areál v jz. části nářečí střm. (zhruba mezi Brnem a Třebíčí). Podoba pavouk, shodná se spis. jazykem, se vyskytuje v nářečích svč. a na Domažlicku, je rovněž převládajícím označením v městské mluvě. Na většině Moravy (od linie Šumperk–Mikulov směrem na východ) a Slezska se užívá řady dalších (zde nemapovaných) hláskových obměn odvozených ze stč. paúk (pauk, pouk, pók, púk).

Hlásková obměna pabuza je charakteristická pro většinu nář. jzč. (bez jejich záp. okrajů) a jz. část nářečí střč. Odděleně byla zachycena v širším Podkrkonoší. V městské mluvě se tato položka nezkoumala.