ČJA 5

313      a) všechno (ČJA 4, 265), všude (2505)

b) chvojí (ČJA 2, 75, ČJA 5, 300)

1    M         a)  šechno, šecko, šude

                   b) chúj f. (chuj) — chúje

                       choji (chójí 747, chojina 721, 833, 84, chojiny 801)

2                 Zánik hlásky v v náslovné skupině konsonantů (všechno > šechno) a také u variant chůj/chůje (< chv-) souvisí rovněž s bilabiální artikulací dřívějšího obouretného w. Ke vzniku obměny chojí na území Slezska, kde s vlivem bilabiálního w patrně počítat nelze, došlo v důsledku progresivní asimilace chv > chf. O hláskovém vývoji podpořeném touto nářeční změnou lze snad uvažovat i na Doudlebsku, srov. ČJA 2, 75. Hláska ů (chůj, chůje) vznikla ze sekundárního ó.

3                 Zjednodušená podoba šechno je typická zejména pro celou svč. oblast (s výjimkou Mladoboleslavska) a pro značnou část okrajových úseků ostatních českých nář. v užším smyslu.

Nář. obměny chojí se užívá na větší části Slezska, ve vých. polovině jč. oblasti byla zachycena varianta chůje, dokládající touž změnu. Na vých. okraji svč. nářečí a v nář. jč. (zejména sev. od Slavonic) se porůznu vyskytla podoba chůj.

4    —


5    a)   šechno Ju 2 — šecko Po 1 — šude Po 1

 

b)   —