ČJA 5
313 a) všechno (ČJA 4, 265), všude (2505)
b) chvojí (ČJA 2, 75, ČJA 5, 300)
1 M a) šechno, šecko, šude
b) chúj f. (chuj) — chúje
choji (chójí 747, chojina 721, 833, 84, chojiny 801)
2 Zánik hlásky v v náslovné skupině konsonantů (všechno > šechno) a také u variant chůj/chůje (< chv-) souvisí rovněž s bilabiální artikulací dřívějšího obouretného w. Ke vzniku obměny chojí na území Slezska, kde s vlivem bilabiálního w patrně počítat nelze, došlo v důsledku progresivní asimilace chv > chf. O hláskovém vývoji podpořeném touto nářeční změnou lze snad uvažovat i na Doudlebsku, srov. ČJA 2, 75. Hláska ů (chůj, chůje) vznikla ze sekundárního ó.
3 Zjednodušená podoba šechno je typická zejména pro celou svč. oblast (s výjimkou Mladoboleslavska) a pro značnou část okrajových úseků ostatních českých nář. v užším smyslu.
Nář. obměny chojí se užívá na větší části Slezska, ve vých. polovině jč. oblasti byla zachycena varianta chůje, dokládající touž změnu. Na vých. okraji svč. nářečí a v nář. jč. (zejména sev. od Slavonic) se porůznu vyskytla podoba chůj.
4 —
5 a) šechno Ju 2 — šecko Po 1 — šude Po 1
b) —
Bá