312      a) děvče (ČJA 1, 2; ČJA 3, 7 děvečka)

b) nevěsta (1835, 1815 snacha)

švec, nepřímé pády (ČJA 5, 87, ČJA 5, 299)

1    M         a)  ďeče — ďeka

     ďoče — ďoka — dźoucha 818, 831, 84 (dźocha 818)

     ďúče (též 137, ďuka 137)

     ďevucha

     ďeucha

b) nejesta

2                 Sleduje se řada hláskových obměn dialektismů odpovídajících spis. názvu děvče, kterých se užívá též ve významu ‚služebná děvečka‘. Dále je mapována nářeční výslovnost hlásky v ve slově nevěsta, a to i ve významu ‚snacha‘.

Podoby ďeče a ďeka zachycují nář. výslovnost hlásky v ve skupení -ev-; hláskové obměny ďoče, ďoka a ďúče představují změny hlásky  způsobené regresivní asimilací v diftongu (podobně jako aj > ej) a monoftongizací (ďúče).

Slezský dialektismus děvucha je obměnou polského výrazu dziewucha, podobu ďeucha lze vysvětlit splynutím artikulačně i akusticky blízkých hlásek v – u; bývá vyslovována jako slovo 2- i 3slabičné (ďeu-cha i ďe-u-cha), slezská varianta dźoucha vznikla patrně dispalatalizací. Viz též ČJA 1, 2 děvče.

3                 Zkoumané nářeční obměny slova děvče se vyskytují především v nářečích svč. a ve Slezsku. Podoba ďúče vytváří souvislý areál v Podkrkonoší, ďoče ve vých. úseku svč. nářečí. Rozptýlenější výskyt po celé svč. oblasti mají hláskové varianty ďeka (spíše ve středu a sz. části), ďeče (na východě) a ďoka (častěji na širším Vysokomýtsku). Ve Slezsku převládá dialektismus ďevucha; pro jeho sv. okrajové úseky (včetně českých lokalit na území Polska) je charakteristická podoba dźeucha, zřídka byla zapsána i obměna dźoucha.

Podoby nejesta se užívá v širším Podkrkonoší, na Náchodsku a v několika vesnicích ve východní části svč. nářečí.

4    —