31        lesík (1280)

nosí 3. os. sg. ind. préz. (ČJA 4, 315)

1Mlesík

lesik

lesýk

lesyk

lesejk

lesék

lesek (též lísek 415, 448, 458, losek 831, 834, 836, lasek 832, 833, 835) — lések 703, 722, 738, 747

2                 Vedle reflexů za starší samohlásku í po sykavce s je na mapě představen i odlišný slovotvorný typ lesek (se sufixem -ek).

Na vých. okraji vm. nářečí se v tradičních dialektech v našem významu dosud uchovávají slova horka a hájek; k jejich geografickému rozšíření viz ČJA 2, 100 les.

3                 Změna í > ej u dem. lesík se provedla ve vých. části svč. dialektů s přesahem na již. Kolínsko a Novoměstsko a též na mikroareálu v dolských nářečích a na Kelečsku; tam je tedy tvar lesejk. Dále se realizovala na větší sev. části střm. nářečí; zde ovšem později došlo k monoftongizaci diftongu (lesék).

Jzč. nářečí, již. pruh střč. nářečí a již. a stř. úsek vm. dialektů uchovává pův. podobu, totiž lesík. Tatáž podoba, ale víceméně pravidelně krácená (lesik) se vyskytuje v záp. a sz. úseku svč. a střč. nářečí, dále na jz. Moravě (na Třebíčsku a záp. Moravskokrumlovsku). Mikroareál čuháckých nářečí se odlišuje podobou lesík (z lesejk > lesék > lesík), sev. úsek vm. dialektů a přilehlý frenštátský úsek je charakteristický obměnami lesýk, lesyk.

Převážná část slez. nářečí se vyčleňuje slovotvorným typem lesek; tento tvar byl jako dubletní v obměně lések zaznamenán i na Valašskomeziříčsku, vzácně ve variantě lísek zvláště v již. Čechách.