31        lesík (1280)

nosí 3. os. sg. ind. préz. (ČJA 4, 315)

1    M         lesík

lesik

lesýk

lesyk

lesejk

lesék

lesek (též lísek 415, 448, 458, losek 831, 834, 836, lasek 832, 833, 835) — lések 703, 722, 738, 747

2                 Vedle reflexů za starší samohlásku í po sykavce s je na mapě představen i odlišný slovotvorný typ lesek (se sufixem -ek).

Na vých. okraji vm. nářečí se v tradičních dialektech v našem významu dosud uchovávají slova horka a hájek; k jejich geografickému rozšíření viz ČJA 2, 100 les.

3                 Změna í > ej u dem. lesík se provedla ve vých. části svč. dialektů s přesahem na již. Kolínsko a Novoměstsko a též na mikroareálu v dolských nářečích a na Kelečsku; tam je tedy tvar lesejk. Dále se realizovala na větší sev. části střm. nářečí; zde ovšem později došlo k monoftongizaci diftongu (lesék).

Jzč. nářečí, již. pruh střč. nářečí a již. a stř. úsek vm. dialektů uchovává pův. podobu, totiž lesík. Tatáž podoba, ale víceméně pravidelně krácená (lesik) se vyskytuje v záp. a sz. úseku svč. a střč. nářečí, dále na jz. Moravě (na Třebíčsku a záp. Moravskokrumlovsku). Mikroareál čuháckých nářečí se odlišuje podobou lesík (z lesejk > lesék > lesík), sev. úsek vm. dialektů a přilehlý frenštátský úsek je charakteristický obměnami lesýk, lesyk.

Převážná část slez. nářečí se vyčleňuje slovotvorným typem lesek; tento tvar byl jako dubletní v obměně lések zaznamenán i na Valašskomeziříčsku, vzácně ve variantě lísek zvláště v již. Čechách.