ČJA 5
30 cizí nom. sg. m. (ČJA 5, 19b)
1 M cizí (czi, cezi, cuzí, cuzý, cuzy, cudzy)
cizi
cyzý
cuzy
cizej — cízej
2 Diftong -ej po sykavce z v slově cizí souvisí s diftongizací samohlásky í jen volně: Forma cizej není totiž výsledkem hláskoslovného procesu í > ej, ale analogického vyrovnávání podle adjektiv tvrdého typu mladej. Nelze však nevidět i jistou souvislost se změnou -zí- > -zej-, podoba cizej se vyskytuje především tam, kde jsou běžně podoby na -ej (srov. např. ČJA 5, 28 vozík, ČJA 5, 29 zítra).
Na mapě nepostihujeme rozšíření nepřehlasovaných podob ci- × cu- (srov. ČJA 5, 19b cizí), ani výslovnost splynuliny dz (cuzí × cudzí, viz ČJA 5, 214b), ani střm. změnu krátkého i po souhlásce c v (czi), srov. ČJA 5, 50a laciný, ani znojemskou redukci (cəzi), viz ČJA 5, 74a silnice. Šrafováním jsme však vyznačili výskyt dlouženého kořenného í (cízej).
3 Podoba cizej dominuje v celé sev. polovině Čech, na okrajích této rozsáhlé oblasti většinou v dubletě s podobou cizí. Dále vytváří ještě dva menší areály v jzč. nářečích, a to na Plzeňsku a Strakonicku a odděleně v úzkém pruhu na Českobudějovicku. V těchto enklávách je vždy jen dubletně vedle podoby cizí.
Na ostatním území je podoba cizí, ve dvou oblastech střm. nářečí s pravidelným krácením samohlásky í v obměně cizi, na Valašsku v podobě cyzý, ve Slezsku v obměně cuzy.
Varianty kořenného ci- pomíjíme, zakreslili jsme jen výjimečnou obměnu cízej. Ta zabírá nemalou oblast vých. Královéhradecka a sev. Vysokomýtska.
V mluvě většiny českých měst se vyskytují obě podoby (cizí i cizej), na Moravě setrvává podoba shodná se spis. jazykem (cizí), ale nezřídka ve variantě cizi.
4 cizí stč., Jg „non cizý“, SSJČ
cuzí stč., Jg hovor., sloven. cudzí, pol. cudzy, hluž. cuzy
5 cizí Ju 3, 5–7, Ru 2, 3, 5 — cizej Ju 1–5, Ru 2, 3, 5 — cízej Po 1, Ju 1, 2
Bh