296      květ (1164), kvítí (ČJA 2, 100), kvočna (ČJA 3, 231)

1    M         kf- (kfjet, kf’at; kfíťí; kfočna, kfočka, kfučka)

2                 Asimilace párové souhlásky v ve skupině kv > kf se sledovala na slovech květ, kvítí a kvočna a jejich slovotvorných a hláskoslovných variantách. Rozšíření jevu u jednotlivých výrazů závisí na více faktorech: Slovo květ je přejato ze spisovné slovní zásoby, vyskytuje se jen na části území, a to zpravidla pouze ve spojení strom je jeden květ, slovo kvítí je zase charakteristické jen zhruba pro východní polovinu zkoumaného území; v západní polovině se místo výrazu kvítí užívá jiného ekvivalentu, viz ČJA 2, 100 kvítí. (Přibližně stejný rozsah náslovného kf- byl zaznamenán ve slově kfítko ‚květina‘.) Celkový obraz zeměpisného rozšíření náslovného kf- doplňuje ještě výraz kfočna (kfočka, kfučka); ten byl sice zobrazen již ve 3. díle (viz ČJA 3, 231), na rozdíl od slov kfět a kfítí se však vyskytuje sporadicky i v Čechách, a proto jej do souborného zeměpisného zobrazení asimilace kv > kf zahrnujeme.

3                 V Čechách byla asimilovaná skupina kf zaznamenána jen řídce, a to na Stříbrsku, odděleně pak na západě doudlebského úseku. Na Moravě se vyskytuje především v oblasti mezi Prostějovem a Lipníkem nad Bečvou, na jz. Holešovsku, již. Kroměřížsku, na Břeclavsku a v nejsevernějším úseku Valašska. Charakteristická je především pro nář. slezská. Doložena je rovněž z Břeclavi a ze všech měst na teritoriu slez. nář.

4    kf  pol. kwiat [kf-], kwiecie [kf-], kwoka [kf-]

5    —

Ši