Výzkum potvrdil, že výsledky asimilace znělosti v těchto skupeních ve svém územním rozložení korespondují do značné míry s asimilací párových souhlásek před hláskou jedinečnou, srov. ČJA 5, 290.

3                 Výslovnost se znělou hláskou v případě už vím je charakteristická pro většinu území českého nár. jazyka, tj. pro celou jz. část Čech (ohraničenou přibližně řekami Lužnicí, Vltavou a Labem), pro jižní část svč. nářečí – s přesahem do Posázaví a severního úseku přechod. nář. čes.-mor. – a také pro vých. polovinu Moravy (od linie Šumperk– Boskovice–Mikulov směrem na východ). Zatímco ve východním makroareálu je tento typ výslovnosti základní, na ostatním území byla zachycena většinou výslovnost dubletní – už vím / uš vím.

Asimilovaná podoba pez a kočka se vyskytuje v omezenější míře: v jižní části nářečí jzč. (zde opět převážně v dubletě s výslovností pes a kočka) a především pak, jako výslovnost základní, na rozsáhlém území zabírajícím vých. polovinu Moravy a celé Slezsko (tedy areál rozsahem jen o něco menší, než je zde rozšířená podoba už vím).

Situace ve městech se většinou shoduje s venkovským okolím. Zatímco u spojení už vím je celkově o něco progresivnější podoba znělá, u spojení pes a kočka proniká do městské mluvy po celém jazykovém území podoba neznělá.

4    —

5    a)   už vím Ru 5 — neš vona Ju 2 — diš voral Ju 4 — uš vím Ru 3, 5

b)   ať ulehne Po 1 — teť anebo Ju 2 — cos udal Ju 4 — volík uřvanej
      Ru 2 — pes a kočka Ru 3–5 — diž ideme Ju 6 — pez a kočka Ju 7

7                 Nemapováno zůstalo spojení vůz a koně (jeho územní rozsah je přibližně shodný s areály jzč. a mor. podoby pez a kočka, zachyceno bylo navíc i v oblasti svč. s přesahem do Polabí a sev. části přechod. nářečí čes.-mor.) a spojení modz veselá, užívané ve dvou makroareálech, a to jednak v záp. části Čech, jednak na vých. polovině Moravy (zhruba v oblasti výskytu podoby už vím).

Bá