3                 Podoba tříška je omezena na Čechy, a to na svč. nářečí (bez vých. okraje), střč. dialekty s přesahy do nářečí jzč. (až k Jindřichovu Hradci) a na jz. Moravu. Zejména na okrajích tohoto velkého teritoria bývá podoba tříška dubletní s obměnou tříska. Ta se pak vyskytuje na téměř celém ostatním území, mimo pruh přechod. nářečí česko-polských (zde je obvyklá varianta dřizga) a mimo mikroareál vých. od Slavonic a jz. od Třebíče (tady převládá forma dřiza). Jen ze dvou lokalit od Ledče nad Sázavou byla doložena obměna dřízda.

V Čechách bývá dlouhá kmenová samohláska (tříska, tříška), na Moravě je krácení pravidelné, srov. ČJA 5, 202; ČJA 5, 203; ČJA 5, 204; ČJA 5, 205; ČJA 5, 206.

4    dřizga  stč. dřiezha i dřízka, Jg, pol. drzazga

tříska  Jg též třístka, SSJČ též říd. stříska, sloven. trieska, pol. trzaska,

hluž. třěska

tříška  Jg, SSJČ ob., též řidč. tříšťka

5    tříska Ju 4–7, Ru 5 — tříška Po 1, Ju 1–3, Ru 2–4 — třiška Ju 2

7                 Změnu sk > šk lze sledovat též na nář. pojmenování pro střešní tašku (skřidla, křidla, skřidlice, křidlice) a pro pokličku (skřidla, křidla). Územní rozšíření nář. označení obou reálií je zachyceno na mapách ČJA 1, 145 a ČJA 1, 207.

Hláskoslovná varianta škřidla (škřidlice) je doložena z širokého pruhu východněji ležících obcí vm. nářečí. Jinde jsou běžné jen podoby se skř- (skřidla), popř. s kř- (křidla).

Stejnou změnu dokládá slovo škraň. Tato podoba byla zachycena jen na Moravě jako ekvivalent spis. slova tvář. V Čechách existuje slovo skraň, ale jen ve významu ‚spánek, tj. tvář mezi čelem a uchem‘.

Na Moravě se u pojmenování tváře, obličeje slovo škraň vyskytuje převážně jen v nářečích střm., ze Slezska pocházejí doklady na podoby škraň i škřaň ‚dolní čelist‘. V tomto významu se užívá na Hané též obměny žgraň.

Bh