280      a) třešně (ČJA 2, 3)

b) přeslička (ČJA 2, 115)

střízlík (ČJA 2, 36, ČJA 5, 25)

1    M         a)  třešňe (třešňa)

     střešňe (střešňa)

     křešně

     čerešňe 755

b) střaslica (střaslena, střáslavec)

2                 Sledují se varianty skupení tř × stř, v případě výrazu třešně také disimilační formy s kř-. Většina záznamů jsou pl. podoby.

Skupina stř-, popř. tř- se u slova třešně vyvinula z *čeršьnja. Z této podoby je obměna čerešně, po metatezi črešně, po vzniku souhlásky ř čřešně. Slovo bylo obtížně vyslovitelné, proto se zjednodušilo (čř > tř) v třešně. Podoba střešně by pak mohla být analogická podle jiných případů s náležitým skupením stř-. Varianta třešně se naopak mohla uchovat vlivem ostatních výrazů bez počátečního s- (srov. např. třecha, třílet).

Pro záp. Čechy je charakteristický lexém višně, pro záp. Opavsko hamlary; tyto výrazy ovšem nevypovídají nic o sledovaném hláskoslovném problému. Protože se vedle nich běžně vyskytují i sledované podoby střešně, třešně, oblasti s výskytem těchto odlišných lexémů jsme na mapě nezakreslili; přesné vymezení viz ČJA 2, 3.

Na malé oblasti se přeslička nazývá střaslica (střaslena). Psl. *pręslica přikloněním k slovesu třást dalo vzniknout formě třaslica. Počáteční skupení stř- je výsledkem analogie podle slov s náležitým náslovným stř-, popř. výsledkem adideace k dokonavému tvaru slovesa střást.

3                 Hlavní izoglosa mezi podobami třešně a střešně probíhá zhruba podle staré zemské hranice, od Jihlavy se stáčí více k východu přímo na Slavonice. Forma střešně charakterizuje moravská nářečí, třešně nářečí v Čechách. Podoba střešně vytváří ještě mikroareál na Českobudějovicku, naopak podoba třešně se dokládá i z vých. slezské podskupiny. Celkový zeměpisný obraz dotváří menší areál formy křešně. Ten se nachází na širším Klatovsku s Chodskem.

Hláskoslovná varianta střaslica tvoří malou oblast na střední Moravě zhruba mezi Prostějovem a Kyjovem.