28        vozík (691)

1    M         vozík (voz’ik, vožyk 804–812, 818, 820–823)

vozýk (vozyk 814–817, 83, 84)

vozejk

vozék

vuzek (vúzek 738–740)

2                 Vedle hláskového problému (vývoje samohlásky í po sykavce z) se na mapě sleduje též odlišný slovotvorný prostředek deminuce, totiž sufix -ek (vůzek). Slezské podoby voz’ik, vožyk dokládají měkčení sykavky vlivem následující úzké samohlásky i, jež patří sufixu -ík. Tyto podoby byly zachyceny jen v západní podskupině slez. nářečí. Sufix -ík je sice rovněž v sev. úseku vm. nářečí a v již. podskupině dialektů slezských, ale tam se samohláska í po depalatalizované souhlásce z realizuje jako ý, popř. y (vozýk, vozyk), srov. ČJA 5, 48; PRO F2c; oblast krátkých samohlásek (vozyk) je vymezena v ČJA 5, 202.

3                 Téměř celá jzč. nářečí s již. a středním úsekem vm. dialektů uchovávají starší podobu vozík. Střč. a svč. dialekty a přechodná nářečí českomoravská se vydělují novější variantou vozejk, jež často proniká i do jzč. nářečí. Tato podoba byla zaznamenána též na dvou ostrůvcích ve vm. dialektech, a to vých. od Kyjova a v okolí Kelče.

Střm. nářečí charakterizuje vartianta se samohláskou é: vozék. Valašsko se vyčleňuje obměnou vozýk, Frenštátsko má podobu vozyk. Zejména na Opavsku byla zachycena varianta voz’ik (-žyk).

Východní část Slezska a nezřídka i část západní (ale zde většinou dubletně) má slovotvornou variantu vuzek, která se dokládá rovněž z malé oblasti sev. Valašska (ve výchozí podobě s nekráceným -ů-: vůzek); tady se projevuje tendence lišit obě varianty významem: slovo vůzek tu často znamená ‚menší vůz, např. k tažení kravami‘, kdežto vozýk označuje ‚malý vozíček k ručnímu tažení‘.

Ve všech městech v Čechách a na záp. Moravě je běžná obměna vozejk, v oblasti jzč. nářečí vedle podoby vozík. Tato posledně uváděná podoba, shodná se spisovným jazykem, převažuje v ostatních moravských a slezských městech.