ČJA 5
274 hřeben (1584)
hřeblo (ČJA 1, 174, ČJA 5, 63b)
hřebelec (ČJA 3, 197, ČJA 5, 63c)
1 M hřeben (hřebeň)
řeben
2 Hlavní pozornost jsme zaměřili na odsouvání souhlásky h- ve skupině hř- před samohláskou (hřeben × řeben), nemapovali jsme formu hřebeň (splynutí s měkkým typem), srov. ČJA 4, 1 kámen nom. sg. m., a další pravidelné hláskoslovné obměny (např. variantu gřebyň, typickou pro čes.-pol. nářečí).
3 Zánik souhlásky h- u slova hřeben má mimořádně velký územní rozsah. Forma řeben zabírá téměř celé Čechy a záp. Moravu (včetně Litovelska, Boskovicka a Moravskokrumlovska).
Podoba hřeben je typická pro rozsáhlou oblast v záp. Čechách, vymezenou zhruba městy Plzeň, Klatovy, Strakonice, Příbram a Rakovník s úzkým výběžkem k Roudnici a do střed. Čech až téměř k Ledči nad Sázavou.
Jako forma dubletní se vyskytuje často v teritoriu varianty řeben.
4 hřeben stč., Jg, SSJČ, sloven. hrebeň, pol. grzebień, hluž. hrjebjeń
5 hřeben Ju 3 — hřeben Ju 7 — hřebének Ru 5 — řeben Po 1, Ju 1–5, Ru 3, 4 — řebeň Ju 6 — řebínek Ru 2
7 Týž sledovaný jev se dokládá také na slově hřeblo, srov. ČJA 1, 174. Územní rozsah podob řeblo × hřeblo se zčásti shoduje s rozsahem řeben × hřeben. Různé slovotvorné obměny uvedeného výrazu nedávají však možnost sledovat jev v celém rozsahu, proto je na mapě nezachycujeme.
Zánik souhlásky h dokládají též nář. pojmenování pro hřebelec, srov. ČJA 3, 197. I zde je situace do značné míry obdobná jako u výrazu hřeben. Hojné hláskoslovné varianty u uvedeného slova jsou pro sledování našeho jevu nevhodné (např. žbircle, žberec).
Bh
