2                 Na slově kost sledujeme rozdíl kosť × kost. Podoba kost vznikla depalatalizací z *kostь. Moravská a slezská forma kosť může být okrajovým archaismem s nedepalatalizovaným -t bez uvedené hláskoslovné změny (s podporou nepřímých pádů se souhláskou -ť, např. podle gen. kosti). Jen s vlivem nepřímých pádů počítáme v případě dokladů na -ť z Čech, srov. ČJA 5, 235a). Slezská obměna kos’c’ vznikla asimilací z pův. kosc’.

Zakresleno je také rozšíření nezvyklé formy masopuštní. Máme za to, že vznikla podle imp. odpušt, srov. ČJA 4, 326.

3                 Podoba s měkkou souhláskou (kosť) pokrývá rozsáhlou oblast záp. Čech a odděleně pak ještě velké území na východ od izoglosy probíhající na severu zhruba po staré zemské hranici a od Žďáru nad Sázavou pak směřující přímo k jihu.

Slezská nářečí bez frenštátské podskupiny palatalizují i předcházející sykavku: kos’c’ (košč, kość; jen zcela ojediněle byla zachycena také varianta kosc’).

Oblast formy masopuštní se nachází v Čechách. Zahrnuje již. úsek jzč. nářečí a dále území Benešovska a širšího Rakovnicka.

4    kost  stč., Jg, SSJČ

kosť  sloven. kosť, hluž. kósć

košč  pol. kość

5    kost Po 1, Ju 1–5, Ru 4 — kosť Ju 5–7, Ru 2, 3, 5

Bh