ČJA 5

270      štěstí (1837)

podnesčata (ČJA 3, 244 druhá housata)

1    M         šťesťí

ščeščí

chčesťí

2                 V sledovaném výrazu je počáteční skupina souhlásek (šč, št) za pův. (*sъ-čęstьje).

V jzč. nářečích se objevuje též skupení šč (ščestí), ale zde je výsledkem asimilace přímo ze skupení (v lokalitách 301, 302, 309, 319, 452, 454, 457, 459, 460), srov. dále podnesčata > podneščata.

Na značném území jzč. nář. došlo (opět v důsledku disimilace místa artikulace) ke změně > chč: chčes (a také chčasnej, podnechčata, viz oddíl 7).

3                 Izoglosa protikladu šťestí × ščestí se shoduje s izoglosou šč × šť, jak je vedena na předcházející mapě ČJA 5, 269.

Obměna chčestí (a také chčasnej) pokrývá široký jz. pruh jzč. nářečí. Už jen sporadicky se dokládá z mikroareálu na Litovelsku a Svitavsku. (Odtud též pocházejí analogické podoby jechče, Chčepána, chčepovat, tedy nenáležité chč za šč, nejen za .)


4    štěstí  stč., Jg, SSJČ, sloven. šťastie

ščestí  pol. szczęście


5    šťesťí Ju 3, Ru 2, 3 — ščesťí Po 1, Ju 1–7, Ru 4

7                 Na výše uvedené změny ukazují také nář. výrazy podnesčata, podnešťata, podnechčata, pojmenování pro druhá housata (ČJA 3, 244). Disimilovaná podoba podnechčata má jádro výskytu na již. Klatovsku (322–324, 441; podlechčata 304). U tohoto slova je z jzč. nářečí doložena také původnější podoba podnesčata (310, 312, 415, 421, 426, 433, 445). Sekundární podoby podneščata (asimilací z podnesčata) je doložena opět z jzč. nářečí (309, 320, 321, 331, 432, 433, 443, podníščata 333, 337, 427, 431, 437, 248, 401).

Bh