270      štěstí (1837)

podnesčata (ČJA 3, 244 druhá housata)

1    M         šťesťí

ščeščí

chčesťí

2                 V sledovaném výrazu je počáteční skupina souhlásek (šč, št) za pův. sč (*sъ-čęstьje).

V jzč. nářečích se objevuje též skupení šč (ščestí), ale zde je výsledkem asimilace přímo ze skupení sč (v lokalitách 301, 302, 309, 319, 452, 454, 457, 459, 460), srov. dále podnesčata > podneščata.

Na značném území jzč. nář. došlo (opět v důsledku disimilace místa artikulace) ke změně sč > chč: chčestí (a také chčasnej, podnechčata, viz oddíl 7).

3                 Izoglosa protikladu šťestí × ščestí se shoduje s izoglosou šč × šť, jak je vedena na předcházející mapě ČJA 5, 269.

Obměna chčestí (a také chčasnej) pokrývá široký jz. pruh jzč. nářečí. Už jen sporadicky se dokládá z mikroareálu na Litovelsku a Svitavsku. (Odtud též pocházejí analogické podoby jechče, Chčepána, chčepovat, tedy nenáležité chč za šč, nejen za sč.)