269      ještě (ČJA 5, 46, ČJA 5, 254a)

Štěpána (ČJA 2, 225 svátek sv. Štěpána)

1    M         ešče — ješče (hešče 632, 655, hišče 634, (j)išče 634)

ešťe — ješťe 49, 51, 53, 59, 61–64, 73, 74, 79, 81, 83, 91, 95

jechče 502, 652

2                 Hlavní problém, tj. rozdíl šč × šť, je na mapě zakreslen izoglosou. U tohoto adverbia je navíc šrafováním vyznačena výslovnost s hiátovým j-.

K formě jechče (též Chčepána) viz ČJA 5, 270 (chčestí).

3                 Hranice mezi podobami ještě × ješče probíhá zhruba po staré zemské česko-moravské hranici. Od Jihlavy směřuje izoglosa šč × šť přímo na jih. Na západ od této linie jsou podoby se skupinou šť, na východ se šč.

Podoba ješče (s hiátovým j) vytváří souvislou oblast s centrem na Boskovicku, odtud zasahuje na všechny strany, a to k Novému Městu na Moravě, k Šumperku, k Prostějovu a ke Kyjovu. Kromě toho pokrývá přechod. nářečí česko-polská. Běžně se také vyskytuje v mor. městech, tady převážně v obměně ještě.

Hranice mezi oběma hláskoslovnými variantami (šč × šť) je poměrně ostrá. Podoby shodné se spisovným jazykem, tj. se skupinou šť, v tradičních dialektech jen málo přesahují dál na východ, jsou však téměř důsledně v moravských městech, v pohraničních městech většinou jako jediné.