263      jeřáb (1295)

1    M         jeřáb (jeřab 101, 106, 418, 602, 630, 741, jeřabec 147, 148, jeřábek 150, 238, 647, 648, 677) — jařáb — jařab — jahřab 802–805, 817, 830 — jařumbek (jařumb 835, 836) — jeřabina — jařabina (jarabice 757) — jahřabina

žeráb 243, 253, 254, 407, 408, 443

řežáb též 411, 419 — řežab též 312 — řežabina 311–313, 315, 317

řeřáb

2                 Položka sledující nář. pojmenování stromu jeřáb je zařazena do této kapitoly poněkud volněji. Ne všechna nář. označení stromu jeřáb dokládají totiž probírané hláskoslovné procesy (metateze, asimilace). Hlavní na mapě sledovaný jev je kontaminace dvou pojmenování původně označujících dvě různé skutečnosti, totiž *orębъ ‚jeřáb strom‘ a *žeravь ‚jeřáb pták‘.

Na nář. pojmenováních stromu jeřáb lze pozorovat celou řadu diferenčních jevů. Kromě hlavních rozdílů jeřáb × řežáb × řeřáb × žeráb jsou zde též diference jeřáb × jařáb, rozdíly v kvantitě kořenné samohlásky jeřáb × jeřab a reflex za pův. nosovou samohlásku jařumbek. Pozoruhodná je obměna s vkladnou souhláskou jahřab, jahřabina.

Na mapě zakreslujeme i slovotvorný rozdíl jařabina × jařáb. V tomto případě došlo k splynutí označení pro plod s označením pro strom. V nářečí nejde o jev neobvyklý, srov. hruška ‚hruška i hrušeň‘, třešně ‚třešeň i třešně‘.

Podobu jeřáb vyvozujeme z psl. *erębъ (orębь). Tento výraz se na části území zkontaminoval s názvem ptáka. Označení ptáka však pochází z psl. *žeravь. Spřažením slov jeřáb a žerav se dospělo k stč. i nář. variantám žeráb, řežáb a asimilací pak k podobě řeřáb. Na výchozí formu *erębъ ukazují tvary s rozloženou nosovkou jařumbek.

Nářeční obměna s počáteční slabikou ja- vznikla patrně vlivem řady nář. výrazů na ja-, např. jazvec, jasle, jasen, jastřab.

Hlavní pozornost je soustředěna na rozdíl mezi starobylým slovem jeřáb a přeneseným pojmenováním žerav s jeho obměnami žeráb, řežáb, řeřáb, původně označujícími ptáka. Ostatní diferenční jevy jsou potlačeny (jsou zakresleny přerušovanou izoglosou a nápisy malou abecedou).

3                 Slovo jeřáb a jeho další odvozeniny pokrývají svč. a střč. dialekty, rozsáhlou oblast Moravy po záp. hranici vm. nářečí (na Valašsku v obměně jařab). Na větší části Slezska jsou obvyklejší označení jařabina, jahřabina; forma jařabina odděleně vytváří ještě menší areál ve středním úseku vm. dialektů, ve vých. části střm. nářečí je slovotvorná obměna jeřabina poměrně vzácná. V přechod. česko-polských nářečích dominuje výraz jařumbek.

Ve vm. dialektech a ve Slezsku převládají obměny s náslovnou slabikou ja-, avšak vlivem spis. jazyka sem hojně pronikají podoby s je-. Varianty s vkladnou souhláskou -h- (jahřab, jahřabina) se omezují na oblast záp. a vých. podskupiny slezských nářečí.

Celá jzč. nářečí s malými přesahy na Benešovsko se vydělují kontaminovanými formami. Převládá forma řežáb, v již. úseku v obměně řežab. Malý sz. okraj Plzeňska je charakterizován slovotvornou variantou řežabi-