261      a) habr (1300)

b) kopřiva (1144)

erteple (ČJA 3, 111 brambor)

pokrvadlo (ČJA 1, 145 poklička, ČJA 5, 102c)

1    M         a)  habr

     hrab (hrabek dem. 137, 645, 648, 650, hrabec 723, 724)

b) pokřiva

2                 Slovo habr mělo v psl. formu *grabrъ (Mch) nebo gabrъ (Holub–Kopečný, 1952).

Varianta habr by tedy mohla být pokračováním psl. *gabrъ, obměna hrab by pak byla výsledkem přesmyku z habr. Pokládáme-li za výchozí psl. *grabrъ, pak by přímým pokračováním byla nář. forma hrab, kde zanikla koncová souhláska r jako důsledek snahy odstranit pobočnou slabiku (podobně jako bratr > brat), popř. vyhnout se dvěma kmitavým hláskám po sobě. Východomoravské a slovenské hrab by mohlo svědčit o jeho původnějším znění a forma habr by tedy byla výsledkem metateze.

V případě slova kopřiva zakreslujeme pozitivně pouze výskyt obměny pokřiva. Nelze vyloučit, že na tuto podobu měla vliv snaha po motivovanosti (že tato podoba vznikla příklonem k slovesu pokřivit; Šlosar).

3                 Izofona habr × hrab probíhá severojižním směrem po řece Moravě a sleduje zhruba linii Šumperk– Litovel–Boskovice–Kroměříž–Kyjov. Východně od ní se vyskytuje varianta hrab. Mikroareály s hrab (doklady na přesmyk) se nacházejí rovněž na Zábřežsku (zde ve slovotvorné obměně hrabek) a na okraji Valašska (zde v obměně hrabec).

Proti celonárodní formě (kopřiva), shodné se spis. jazykem, stojí okrajová varianta pokřiva. Ta pokrývá sev. a vých. pruh Slezska.