261      a) habr (1300)

b) kopřiva (1144)

erteple (ČJA 3, 111 brambor)

pokrvadlo (ČJA 1, 145 poklička, ČJA 5, 102c)

1Ma) habr

     hrab (hrabek dem. 137, 645, 648, 650, hrabec 723, 724)

b) pokřiva

2                 Slovo habr mělo v psl. formu *grabrъ (Mch) nebo gabrъ (Holub–Kopečný, 1952).

Varianta habr by tedy mohla být pokračováním psl. *gabrъ, obměna hrab by pak byla výsledkem přesmyku z habr. Pokládáme-li za výchozí psl. *grabrъ, pak by přímým pokračováním byla nář. forma hrab, kde zanikla koncová souhláska r jako důsledek snahy odstranit pobočnou slabiku (podobně jako bratr > brat), popř. vyhnout se dvěma kmitavým hláskám po sobě. Východomoravské a slovenské hrab by mohlo svědčit o jeho původnějším znění a forma habr by tedy byla výsledkem metateze.

V případě slova kopřiva zakreslujeme pozitivně pouze výskyt obměny pokřiva. Nelze vyloučit, že na tuto podobu měla vliv snaha po motivovanosti (že tato podoba vznikla příklonem k slovesu pokřivit; Šlosar).

3                 Izofona habr × hrab probíhá severojižním směrem po řece Moravě a sleduje zhruba linii Šumperk– Litovel–Boskovice–Kroměříž–Kyjov. Východně od ní se vyskytuje varianta hrab. Mikroareály s hrab (doklady na přesmyk) se nacházejí rovněž na Zábřežsku (zde ve slovotvorné obměně hrabek) a na okraji Valašska (zde v obměně hrabec).

Proti celonárodní formě (kopřiva), shodné se spis. jazykem, stojí okrajová varianta pokřiva. Ta pokrývá sev. a vých. pruh Slezska.