ČJA 5

260      a) ležet (1730)

b) devět (2408)

c) zaplať imp. (ČJA 4, 324)

buď imp. (ČJA 4, 428)

seď imp. (1723)

1    M         a)  lejžet

b) dejvjet

c)  zaplajť

2                 Vkladné j v otevřených slabikách má u výrazů lejžet (sejdět) a dejvět téměř shodné územní rozšíření jen ve Slezsku, varianta dejvět není z Čech doložena vůbec. Zdůrazňujeme, že se vkladné j v slabikách otevřených vyskytuje na jiných areálech než v slabikách zavřených.

Podoba imp. zaplajť má poněkud větší územní rozsah než hláskoslovné varianty tejď, pamějť, srov. ČJA 5, 259; snad proto, že mohla mít oporu ve formě imp. 2. os. pl. sejte (zaplajte, bujte…), kde je souhláska j výsledkem disimilačního procesu při styku dvou zubnic (zaplať+te, buď+te, seď+te… > zaplajte, bujte, sejte…), srov. ČJA 5, 303.

3                 Podoba lejžet (sejdět) pokrývá tři oddělené oblasti. Jedna se nachází na záp. okraji svč. a střč. nářečí (na Roudnicku a Mladoboleslavsku), druhá na záp. a již. Opavsku. Dále byl výskyt této hláskoslovné varianty zaznamenán ještě na mikroareálu již. a záp. od Náchoda.

Podoba dejvět je doložena jen ze Slezska; tam se její rozšíření v podstatě shoduje s variantou lejžet, ojediněle byla zapsána ještě dále na Ostravsku.

Podoba zaplajť se vyskytuje na širším Plzeňsku (s dosahem až na Chodsko) a na Rakovnicku.

 

4    —


5    a)   lejžet Ru 1,4

b)   —

 

c)   zaplajť Ru 2


6    —

7                 Imp. podoba bujď zabírá poněkud větší teritorium než forma zaplajť. Zasahuje k Roudnici a téměř až ku Praze. Zejména na Klatovsku a Domažlicku bývá též v obměně buj, srov. ČJA 4, 428.

Podoba sejď se dokládá navíc ještě z lokalit 149, 213, 803, 811. Zde její výskyt vyvozujeme z návaznosti na tvar inf. sejdět, viz výše v odd. 3.

V starší literatuře se nacházejí zcela ojedinělé doklady na vkladné j také z přechod. nářečí česko-polských, např. zajś, šejś ‚šest‘, rojśćelać ‚rozestýlat‘.

Bh