25        a) jelítko (510)

b) kolík (1107)

králík (ČJA 3, 219)

knoflík (547)

líčit (ČJA 1, 203 bílit)

líto (1787 je mi ho líto)

střízlík (ČJA 2, 36)

1Ma) jelítko

                        jelitko (jelytko 830, 833, 834, 836, jolytko 801, lelytko 819, lelitko 818, 819, jalitko 804–813)

     jelejtko (též 704, 713)

     jelétko

b) kolék

     kolejk 704, 713

2                 Územní rozsah změny í > ej > é po souhlásce l u slova jelítko se poněkud liší od realizace uvedené změny v jiných slovech. Na mapě nesledujeme hláskoslovné obměny jelytko, jolytko, jalitko, lelitko, jejich výčet viz v 1 M.

3                 Podoba jelejtko vytváří v Čechách dva samostatné celky. Jeden souvislý pruh se rozkládá v střč. nářečích na širším Kolínsku a v svč. nářečích na již. Vysokomýtsku. Druhý zahrnuje velké teritorium již. Čech s menším přesahem na jz. Moravu. Odděleně se na Moravě vyskytuje diftongizovaná podoba ve dvou ostrůvcích u Kyjova a u Kelče.

V střm. nářečích je běžná varianta jelétko (vzniklá monoftongizací z podoby jelejtko). Ta je omezena na Litovelsko, Prostějovsko a Kroměřížsko. Na mapě sledujeme též diferenci jelítko × jelitko; v střm. nářečích a ve Slezsku jde o pravidelné krácení, v Čechách je tento rozdíl málo vyhraněn. Varianta s dlouhou samohláskou í (jelítko) zabírá záp. polovinu jzč. a střč. nářečí, dále pokračuje pruhem obcí od Nového Města na Moravě k Brnu a pak ještě zahrnuje celá vm. nářečí. Ze středních Čech zasahuje sporadicky do svč. nářečí. Podoba jelitko pokrývá větší část svč. nářečí, pak již. úsek střm. nářečí a Slezsko. V záp. podskupině slezských nářečí se častěji vyskytuje obměna jalitko.

Ve městech se položka nezkoumala.

Územní rozsah podoby kolék je menší než střm. obměna jelétko; je obvyklá na Litovelsku, Prostějovsku a Holešovsku, nevyskytuje se tedy ani na Zábřežsku, ani vých. od Boskovic, není doložena ani z Vyškovska.