253      jíva (1299)

1    M         jíva

íva (ívina 451, 452, 459)

híva (hívina 304, 305, 308, 320, 330, 331, 337)

2                 Na slově jíva se kromě přítomnosti nebo nepřítomnosti protetických hlásek zjistily též rozdíly v kvantitě i-ového vokálu: Z Čech jsou doloženy pouze varianty s dlouhou samohláskou (jíva, híva), na Moravě v tomto případě docházelo k zcela pravidelnému krácení ve dvou areálech střm. nářečí, srov. ČJA 5, 202; ČJA 5, 203; ČJA 5, 204.

Valašsko a Slezsko má pro jívu četná jiná pojmenování, např. makyta, mlákyta, rokyta, rokýť, zlatá vrba, zlatolíč, zlatolička, bahněř, bahnět, bahnit, kocánka, koťanica, kocanik, kočička, na Náchodsku se vedle výrazu jíva objevuje v sledovaném významu i slovo oliva. Protože uvedené výrazy označují různé další, odlišné druhy vrby, nevytvářejí výrazně vymezené oblasti a nepostihují sledovaný hláskoslovný problém, nemapovali jsme je.

3                 Podoba híva pokrývá čtyři samostatné, různě velké oblasti. Největší územní rozsah má v záp. úseku jzč. nářečí (zde na vých. okraji vedle podoby jíva), dále se vyskytuje na jz. cípu Moravy, značný areál vytváří v středním pásu střm. nářečí (záp. Boskovicko a Brněnsko) a konečně mikroareál na Zábřežsku.

Podoba jíva zabírá větší část Čech a dvě oblasti na Moravě, totiž Novoměstsko, Moravskokrumlovsko s vých. Znojemskem a větší část centrální Hané.

Varianta íva se vyskytuje většinou dubletně v již. úseku jzč. nářečí a na sev. a vých. okrajích svč. dialektů, jako jediná forma je charakteristická pro území vých. od linie Prostějov–Mikulov.