252      jitrnice (508)

1    M         jitrnice (jytrňyca 806) — jítrňice (též 122, 133, 212) — jatrňica 812, 813, 823 — jetrňice (též 801, j- 649, 651–654, 662, 664, 665, 667, 668)

hitrňice (hitrňca 611, 614, 615, hidrňca 613, též hítrňice 307)

itrňice (itrňíce 106, 115, 117, itrňyca 805, iterňica 821, 824, 829, 835, 836, itryňica 815) — ítrňice

2                 Kromě existence nebo neexistence protetických hlásek se nářeční pojmenování pro jitrnici diferencují ještě zdlouženou nebo nezdlouženou první slabikou (jítrnice, ítrnice × jitrnice, itrnice). Tento rozdíl je zachycen i na mapě. Vzhledem k tomu, že se podoby s jí-, í- vůbec nevyskytují na Moravě a že se hranice výskytu dlouhé náslovné slabiky zhruba kryje se starou zemskou hranicí, soudíme, že jde o rozdíl starobylý.

Na malé oblasti se vyskytuje varianta s ja-; ta snad odkazuje na původní, starou podobu (souvisí se slovem játra, z psl. *jętra).

Podoba jetrnice pochází převážně z centrálního úseku střm. dialektů, realizace j- (s „širokým“ e) dosvědčuje, že forma je patrně výsledkem pravidelné hanácké změny y (i) > . Varianta jetrnice, běžně zapisovaná z téhož území, ukazuje na možný vývoj i z ja-, srov. ČJA 5, 2.

V přechod. nářečích česko-polských se slovo jitrnice nevyskytuje, místo něho tam převažuje sousloví bílé jelito (bie jelito 832, bjyłe jelyto 830, bjołe jelito 831, bjołe jelyto 833, 834, bjełkove (‚houskové‘) lelito 818) nebo pojmenování z’emlak 818, žymlok 831.

3                 Podoba s protetickou hláskou h má poměrně malý územní rozsah, naopak obměna itrnice se dokládá, třebaže často jako dubletní, z rozsáhlého teritoria (vedle podoby jitrnice). Varianta itrnice jako jediná zahrnuje celé území východně od linie Prostějov–Mikulov, nekompaktní oblasti vytváří ještě na sv. a jz. okrajích Čech. Běžně se však (jako dubleta s podobou jitrnice) vyskytuje téměř na celém zbývajícím území Čech a záp. Moravy.

Výraz jetrnice (j-) pokrývá protáhlé území ve středu střm. dialektů od Zábřežska až na Vyškovsko. Varianta jatrnice byla zachycena na již. okraji záp. podskupiny slezských nářečí.

Obměna hitrnice se soustřeďuje do oblasti střm. nářečí a vytváří dva menší celky: jednak na severu a východě od Boskovic a na severu a jihu od Brna, jednak na Znojemsku.

Varianty jítrnice, ítrnice pokrývají již. polovinu českých nářečí s přesahem na vých. okraj svč. dialektů (sev. hranice těchto podob zhruba sledují izoglosy svč. krácení, viz např. ČJA 5, 205; ČJA 5, 206.

Situace ve městech vcelku odpovídá stavu ve venkovském okolí, podoba jitrnice je jako jediná běžná v pohraničních městech a jako dubletní proniká i do moravských a slezských měst, kde jinak v okolí dominuje obměna itrnice.