ČJA 5
249 jiný (1856)
1 M jiný (jinačí, jinší, jinakší)
hiný (henači 675)
iný (inačí, inší, inakší)
2 Na adj. jiný se sledoval výskyt protetického h (hiný), kromě toho byla zachycena varianta s hiátovou souhláskou j (jiný) a podoba s náslovným i (iný), vyslovovaná zpravidla s rázem. Výslovnost s rázem nebo bez něho není možno zakreslit.
Uvedené adjektivum se na značném území vyskytuje rovněž ve slovotvorné variantě jinačí, jinakší, jinší. Tyto podoby jsme na mapě nezakreslovali, protože jejich výskyt nebyl zkoumán systematicky (položka byla zaměřena jen na protezi). Můžeme pouze konstatovat, že výše uvedené varianty jsou soustředěny na vých. okraj
svč. nářečí, do vých. poloviny Moravy a do
Slezska. V Čechách a na velké části Moravy se dokládají téměř vždy
jako podoby dubletní vedle podoby jiný, ve vm. a slez. nářečích bývají
obměny inačí, inší i jako
varianty jediné.
Podoba inší je obvyklá zvláště na Uherskobrodsku, Vsetínsku a ve vých.
podskupině slez. nářečí.
3 Podoba s protetickou souhláskou h- se vyskytuje na větší části střm. dialektů (mimo záp., sev. a vých. okraje); je charakteristická zvláště pro mluvu starší generace.
Varianta iný (častěji s rázem ’iný) převažuje na téměř celé sev. polovině Čech (bez Mladoboleslavska) a na užším jz. okraji jzč. nářečí; zde bývá její výskyt většinou dubletní. Dále zabírá (zpravidla jako nedubl.) vm. nářečí s přilehlým Holešovskem a Kroměřížskem a celé Slezsko. Na ostatním teritoriu převládá podoba s hiátovým j (jiný). Ta je jako dubletní běžná v Čechách i na území s formou iný a v mluvě většiny měst.
4 hiný hluž. hinači
iný sloven. též inakší, inší, pol. inny, též inszy, inakszy
jiný stč., Jg též jinší, Tk, SSJČ
5 jinej Ju 1, 4, Ru 1–4 — jinačí Ju 1, 3 — inej Po 1, Ju 1–6, Ru 1, 5
Bh
