248      jeptiška (ČJA 2-190)

Eva (1847)

1    M         jepťiška (jeptuška 301, 302, 304, jepčička 454, 456, 457) — jepťíška

hepťiška

epťiška — epťíška 118, 119, 134 — epiška

2                 Kromě základního problému, tj. výskytu protetických nebo hiátových hlásek, zachycujeme u slova jeptiška (ze stněm. eppetisse, to z lat. abbatissa) další jevy hláskoslovné povahy, totiž uchované náslovné e- (např. eptiška), dloužení základové slabiky -ťí- (jeptíška) a zjednodušení výslovnosti skupiny souhlásek  -pt- > -p- (eptiška > epiška).

Ve městech nebyla položka zkoumána.

3                 Varianta odrážející původní formu eptiška (srov. eppetisse) se uchovala jen na jz., již. a vých. okrajích Čech a na záp. okrajích Moravy, varianta eptíška na Kladsku a ojediněle na vých. okraji svč. nář. V již. Čechách převládá forma epiška.

Podoby s protetickým h jsou poměrně vzácné; dokládají se pouze z Chodska, sporadicky též z přechodových nářečí čes.-mor. (zvláště z Novoměstska) a zcela ojediněle z nář. střm.

Na ostatním území je běžný tvar jeptiška. Pouze sev. a svč. okraj Čech se vyděluje variantou jeptíška.

4    jeptiška  stč. jěptiška, jěbtiška, -ička, Jg též jebtiška, SSJČ

5    jepťiška Ju 1, 3, 4, 7, Ru 2, 3 — jeptiška Ju 6, Ru 4 — jepťíška Ju 2

7                 U jména Eva byla otázka regionalizována na oblast Čech, navíc se zkoumala pouze na opěrné síti. Doklady s protezí Heva pocházejí jen z nejzápadnějšího okraje, z lokalit 301–310, 315, 316–321, 323, tedy z míst, kde se protetická souhláska h realizuje ve většině námi sledovaných případů nejdůsledněji, srov. např. hu nás, harest.

Bh