246      almara (275)

akorát (2534 právě)

1    M         almara (aumara 252) — armara (též 202, 206, 209, 237, 239, 431)

halmara — harmara (halmař 508, 630)

jarmara (též 206, 228, 747, jermara 106, 222, 241, 242)

oumara (olmaryj 831, 832) — umara 454, 456–458 (úmara 457)

voumara 449, 452

odmaryj f. (olmaryj 84)

2                 Sledovaly se různé varianty slova středolatinského původu (almaria, armaria, z lat. armarium ‚skříň na zbraně, na nářadí‘; to od arma ‚zbraně, nářadí‘) se zvláštním zřetelem na výskyt protetických nebo hiátových hlásek. Nář. pojmenování skříně na šaty se vyskytují jednak s náslovným a-, jednak s o- (popř. ou-, u-) a s variantami bez proteze (almara), s náslovným j (jarmara), s protetickým h, v,  (voumara, odmaryj).

Vedle protetických hlásek mapa zachycuje některé další hláskové obměny (např. armara × almara). Zcela ojedinělá podoba aumara a ekvivalenty oumara, voumara i umara dokládají přechod souhlásky l v „obalované“ .

Varianta voumara patrně svědčí o snaze přiřadit uvedené slovo k domácím slovům začínajícím na slabiku s protetickým vo- (např. vokno, srov. ČJA 5, 258). Vzácná forma halmař, reflektující stč. tvar halmařě, není samostatně mapována, evidujeme ji však v oddíle 1 M.

3                 Varianty s protetickou souhláskou h (halmara, harmara) pokrývají především střm. nářečí s malými přesahy do vm. a do již. úseku čm. dialektů. Dále jsou běžné na značném teritoriu záp. Čech. Zde se objevují téměř důsledně jako dubletní vedle forem bez proteze.

Podoba jarmara je vlastní svč. nářečím a širokému pruhu přiléhajících nářečí středočeských.

Protetické v, popř.  bylo zaznamenáno ojediněle v již. Čechách a v přechod. česko-polských dialektech.

Tvary bez proteze (almara, armara) vytvářejí dva velké areály. Jeden se rozkládá v širokém pásu táhnoucím se od Roudnice k Českým Budějovicím (větší část jzč. nářečí a jz. polovina střč. dialektů), druhý zahrnuje vm. nářečí a větší (záp.) část slez. dialektů.

Formy se skupením -ar- v první slabice (jarmara, harmara, armara) jsou charakteristické pro sv. polovinu Čech a v podstatě pro celou Moravu. Na ostatním území (na jz. polovině Čech, dubletně na přilehlé jz. Moravě a ve Slezsku) byly zachyceny formy se skupením al-.

Ve městech převládají pojmenování přejatá ze spis. jazyka (skříň, šatník); pokud se zde zachytily výrazy od sledovaného cizího základu, pak převládá varianta almara.