241      udit (522)

1    M         uďit — úďiť (též ouďit 117)

huďit (huďet) — houďit 306, 307

vyndźić

łuďit (u-)

bouďit

L          kúřit 701, 722, 805, 806, 811–814, sušyč 809, čadžyč 809, 812

2                 U slovesa udit (z psl *vǫditi) se na větší části zkoumaného území a ve spis. jazyce odsunulo počáteční v- (patrně jako u slov osa < vosa, oda < voda). Z této podoby pak vyvozujme varianty s protetickým h- (hudit, houdit). Máme za to, že slez. podoby navazují na starší s počátečním v-. U obměny vyndźić došlo k rozložení pův. nosové samohlásky, varianta łudit (u-) vychází z vǫditi a předpokládá počáteční bilabiální w, které splynulo s .

Mimo hlavní problém stojí forma boudit (z Roudnicka). Ta vznikla mylnou dekompozicí z ob+uditi, ob+úditi. Pravidelná střm. změna u > o se na mapě nesleduje. Na slezsko-valašském pomezí byly zachyceny jiné lexémy (kúřit, čadit, sušit).

3                 Varianta hudit (hodit) pokrývá tři větší územní celky. První se omezuje na záp. úsek jzč. nářečí (na Klatovsku a na stříbrském ostrůvku i v obměně houdit), druhý na oblast jižně od Českých Budějovic a třetí zabírá celá střm. nářečí (bez Holešovska) a přechodová nářečí česko-moravská.

Obměna łudit je charakteristická pro záp. a vých. podskupinu slez. nářečí. Přechodová nářečí čes.-pol. se liší variantou vyndźić.

Na ostatním teritoriu dominuje podoba udit, na části vm. dialektů též v hláskové obměně údit.

Varianta boudit je charakteristická pro malý areál na Roudnicku.