24        a) lízat (911)

b) rohlík (481)

lístek (ČJA 2, 17)

1    M         a)  lízat — blízat

     lizat

     lézat — blézat 646–648, 667, 668

     lejzat 704, 710, 713

b) rohlék

     rohlejk 704, 710, 713

2                 Kromě základního problému, totiž sledování střídnic za í po souhlásce l (za starší lí-) u slovesa lízat, všímáme si i varianty blízat; její příčinou byla mylná dekompozice (ob-lízat > o-blízat).

Čuhácká podoba lízat vznikla ze střm. podoby lzat, s níž se téměř pravidelně vyskytuje v dubletě.

Na téže mapě je šrafováním postiženo rozšíření varianty rohlék.

Diftongizovaná podoba rohlejk se územně shoduje s podobou lejzat, ostatní hláskoslovné varianty se neliší od obměn slabiky -lí- ve výrazu lízat, proto nejsou na mapě vyznačeny. (Krácení příponové samohlásky je pravidelné, viz ČJA 5, 204 rybník.)

3                 Celé Čechy, dále široký pruh obcí od Nového Města na Moravě až k Brnu a vm. nářečí charakterizuje podoba lízat. Ta se vyskytuje též v tzv. čuháckých dialektech vých. a jv. od Prostějova, ale tam je jiného původu. Již. úsek střm. nářečí a nářečí slezská se vydělují pravidelně krácenou variantou lizat.

Změna í > ej > é (lézat) se realizovala ve vých. polovině střm. dialektů (zhruba od linie Šumperk–Boskovice– –Vyškov na východ po záp. hranici vm. nářečí).

Hlásková obměna blízat zabírá svč. nářečí na východ od Mladé Boleslavi, kromě toho se objevuje na úzkém sz. okraji střm. dialektů (zde v střm. variantě blézat).

Podoba rohlék, vzniklá nepochybně monoftongizací ze starší podoby rohlejk, je omezena na poměrně malou oblast vých. od Litovle a Prostějova a na Holešovsko.

„Nadměrná“ diftongizace též v případech za staré í (také z pův. ie) po souhláskách l, c, z, s, č, z, š, ř (tedy podoby rohlejk i lejzat) je doložena ze dvou ostrůvků, totiž z dolských nářečí vých. od Kyjova a pak od Kelče. (Vedle podob králejk, kolejk, knoflejk tu byly zapsány např. také tvary špendlejk, malejček, klejč, ale rovněž čejtať, křejdlo, šejpky, srov. ČJA 5, 23 dobrý).