ČJA 5

231      pata (ČJA 5, 106)

rozum’a 3. os. pl. ind. préz. (ČJA 4, 317 rozumějí)

1    M         pata

p’ata 801, 818, 819 — p’ynta 830–836

pjata (též 755)

2                 Na slově pata se představuje rozsah tří různých forem s retnicí před pův. nosovkou ę.

3                 Na téměř celém zkoumaném území je depalatalizovaná forma pata, podoba s rozloženou retnicí (pjata) je omezena jen na slezská nářečí s malým přesahem na sev. Valašsko, několik lokalit sev. od Opavy uchovává podobu p’ata, pás přechod. česko-polských dialektů se vyděluje podobou se zachovanou měkkou retnicí před rozloženou nosovkou (p’ynta).


4    pata  stč., Jg, SSJČ, sloven. päta

pjata  hluž. pjata

p’ynta  pol. pięta [p’-]


5    pata Ju 2–7, Ru 2, 3, 5 — páta Ju 1, Ru 4 — p’ata Po 1

7                 Samohlásky á (a), o, ú, u po měkkých retnicích, popř. po rozložených měkkých retnicích se vyskytují v určitých oblastech poměrně pravidelně v tvarech 3. os. pl. sloves 4. třídy, např. oni rozum’á, rozumja, rozumňá, rozumjo, rozumju, rozum’um. Tvar s koncovým ározum’á představuje víceméně pravidelnou nepřehlasovanou střídnici za nosové ę. Obměna rozumjo vznikla pravidelnou změnou á > o, tvar rozumjum ukazuje na rozloženou nosovou samohlásku. Forma rozumjú (slez. rozumju) je analogická podle tvarů s náležitým zakončením na , např. podle oni nesú (slez. nesu).

Tvary na , -a po měkkých retnicích nebo po rozložené retnici (rozum’á, rozumjá, rozumja, rozumňá) jsou v příhraničním pruhu na jihu vm. dialektů, dále ve vých. a již. podskupině slezských nářečí s přesahem na Valašsko. Varianty na -o (rozumjo), pokrývají malou oblast Frýdecko-Místecka. V západní slezské podskupině (Opavsko) jsou obvyklé tvary na -u (rozumju), v přechodových nářečích česko-polských převládají tvary na -um (rozum’um).

Celou pestrost zakončení 3. os. pl. ind. préz. uvedeného slovesa a přesné regionální vymezení jednotlivých tvarů lze najít v ČJA 4, 317.

Bh