Řídké obměny pšatra, přatra by mohly souviset s rozkladem měkké retnice, přikláníme se však spíše k tomu, že podoba vznikla jako důsledek etymologické nejasnosti výrazu. Machek zde mluví o anticipaci souhlásky ř. Tento jeho výklad považujeme však za málo přesvědčivý.

3                 Forma s realizovanou měkkou retnicí (v’adnúť) se uchovává na obvyklém území sev. úseku vm. dialektů a v pruhu přechod. česko-polských nářečí, zde s převládající formou v’yndnuć. Podoby s rozloženou retnicí (vjadnút) vytvářejí tři oddělené oblasti. Jedna zahrnuje slezská nářečí s malým přesahem na Valašsko, druhá pokrývá již. úsek vm. dialektů bez pruhu nářečí dolských, třetí oblast vystupuje v střm. nářečích mezi Třebíčí, Novým Městem na Moravě, Moravským Krumlovem a Znojmem.

Na ostatním území dominuje depalatalizovaná forma vadnout.

Výraz patro, pl. patra (kromě jzč. nářečí, kde převládá pojmenování odr, a kromě okraje vm. nářečí s označením lešéní) má na většině zkoumaného území uvedené slovo depalatalizovanou podobu patro. Forma s dekompovanou retnicí vytváří oblast v střm. nářečích v širším souvislém pruhu od Nového Města na Moravě k Brnu. Dále je charakteristická pro slezská nářečí a sev. okraj vm. dialektů. Sev. úsek vm. nářečí (Vsetínsko) se vyděluje obměnou s měkkou palatálou v’adnúť. Přechodová nářečí česko-polská se liší obměnou p’yntro.

4    a)   vadnout  stč., Jg, SSJČ, sloven. vädnúť

      v’adnout  pol. więdnąć

b)   patro  Jg, SSJČ

      p’atro  pol. piętro

5    a)   vadnout Ju 2, 3, 5, 6, Ru 2–4 — wadnout Po 1 — v’adnúť Ju 7 — vjadnút Ru 5

b)   patro Po 1, Ju 1–4, Ru 3

Bh