2                 Mapa zachycuje oblast stupňovitého prosazení přehlásky ‘u > i v různých koncovkách měkkých morfologických typů; izoglosa a) tvoří záp. hranici neprovedení přehlásky, jak ji zachycují tvary akuz. f. měkkého typu kaša a zájmena ona (kašu, ju). V oblasti s neprovedenou přehláskou se nesledují reflexy pozdějšího vývoje u (viz ČJA 5, 54; ČJA 5, 55; ČJA 5, 56; ČJA 5, 57; ČJA 5, 58; ČJA 5, 59) a samozřejmě ani areály jiných koncovek, které evidují mapy morfologické.

Izoglosa b) vymezuje areál neprovedené přehlásky ’u > i ve tvaru instr. sg. f. krev. Původní psl. koncovka *-ьjǫ se stáhla v *-ǫ a po zániku nosovek se v dlouhé slabice změnila v -ú, které se v postavení po měkké souhlásce na části zkoumaného území přehlasovalo v í. Na území, kde přehláska nenastala, se -ú ve střm. nář. diftongizovalo v -ou a dalším vývojem změnilo v -ó, - (srov. ČJA 5, 35), ve slez. nář. se po ztrátě kvantity zkrátilo v -u (srov. ČJA 5, 207c). K rozšíření forem s měkkou retnicí viz ČJA 5, 227; ČJA 5, 228; ČJA 5, 229; ČJA 5, 230; ČJA 5, 231; ČJA 5, 232, realizace rozložené měkké retnice (v’ > vj) viz mapy ČJA 5, 230; ČJA 5, 231.

Dále mapa zaznamenává hláskoslovné diference tvaru 3. os. pl. ind. préz. slovesa volat související s přehláskou ’ú > í. (Rozdíly morfologické zachycuje mapa ČJA 4, 320 (viz tam), nevyznačujeme zde proto areály tvarů volaj a volajum.)

Nesledujeme zde ani další formy, které jsou výsledkem pozdějšího vývoje ú (ú > ou > ó; ú > u), jenž proběhl na části území, nebo je též zaznamenává výše zmíněná morfologická mapa ČJA 4, 320. Také rozsah krácení í > i se zde neregistruje, protože nevykazuje žádné odchylky od pravidelné hláskové změny, jak ji zachycují izoglosy ČJA 5, 202; ČJA 5, 203; ČJA 5, 204; ČJA 5, 205; ČJA 5, 206; ČJA 5, 207.

3                 Diference přehlasovaných a nepřehlasovaných forem kaši, ji (Čechy) × kašu, ju (Morava a Slezsko) má charakter čes.-mor. protikladu; probíhá zhruba po staré zemské hranici, od níž se odchyluje pouze na jz. Moravě, která se přehlasovanou formou přimyká k Čechám.

Přehlasovaná forma krví je příznačná pro celé Čechy a přilehou záp. Moravu až po linii měst Trebíč – Mor. Krumlov. Stranou ponecháváme oblast diftongizace í > ej v svč. nář. (krvej), srov. ČJA 4, 89.

Původní nepřehlasovaná podoba krvú (krvjú) se uchovává ve vm. nář. a též ve střm. nář. na Prostějovsku, kde však je v tzv. nář. čuháckých jiného původu (ú vzniklo úžením ó); pro nář. slez. je charakteristická varianta krvu (krvju). Střm. nář. s výjimkou Zábřežska a samozřejmě jv. úseku, kde je rozšířena přehlasovaná forma, se vyznačují podobou krvó (krvjó), event. v centrálním úseku krv (krvj). Pro sev. úsek čm. nář. (Novoměstsko) je typická forma krvou (krvjou).

Areál nepřehlasovaného tvaru volajú, včetně jeho variant volaju, volajou, volajó, pokrývá vých. polovinu Moravy a Slezsko. Je tedy charakteristický pro celou oblast nář. vm. (volajú) a slez. (volaju). V nář. střm. se forma volajó vyskytuje především na Brněnsku a ve vých. okrajových úsecích, dokládá se rovněž ze Zábřežska a z části centrálního úseku, především z Prostějovska.

4    a)   kaši, ji  Db, Tk, MČ

      kašu, ju  stč., hluž.

b)  krví  stč. krv’ú, Db, MČ, hluž. kreju

      krvou  sloven.

c)   volají  Jg, Tk, MČ

      volajú  stč., sloven.

5    a)   kaši Po 1, Ju 1–5, Ru 2–4 — kašu Ju 6, Ru 5

            ji Ju 1, 2, 4, Ru 2,3 — i Po 1, Ju 2 — ju Ju 7, Ru 5

b)  krví Ju 3, 6, Ru 2, 3 — krvej Ju 1, 2 — krwej Po 1 — krewej Po 1
— krvjej Ju 2, 4 — krevjej Ju 2 — krvú Ru 5 — krv’ú Ju 7

c)   volají Ru 2 — volaji Ju 3, 6, Ru 2–4 — volajú Ru 5 — volajó Ju 6

Fi