ČJA 5
227 a) bič (851)
b) pes (ČJA 4, 53)
c) běžet (2165)
1 M a) bjič
b) p’es
c) bežet
2 Na mapě je pozitivně postižen výskyt dekomponovaných skupin s retnicí před samohláskou i (bji, pji, mji, vji × bi, pi, mi, vi) na zástupném slově bič. Podoby jako bjič, pjivo, vobjilí, mjilý se vyskytují v nepatrných zbytcích na okrajích zkoumaného území.
Na téže mapě se zároveň sledují měkké labiály před samohláskou e (p’es, b’ere, p’eče, v’elk’i).
Dále jsou představeny výsledky ze souhrnné položky, do níž explorátoři měli zapsat všechny spontánně zachycené doklady na depalatalizaci. Různé zachycené případy depalatalizace (např. smeje se, pet) na mapě zastupuje sloveso bežet. Některé další případy uvádíme ve výčtu dále.
Je třeba zdůraznit, že získaný jazykový materiál není plně komparabilní, mj. i proto, že z některé lokality je dokladů větší počet, kdežto z jiné jen doklad jediný. Nicméně je jisté, že mapa přináší obraz, kde se vůbec tendence k depalatalizaci projevila, a že sem byly zařazeny doklady nelexikalizované.
V souhrnné položce byly otázky zaměřené na různé pozice retnic (v slovních základech, v příponách atd.). Předpokládaná diferenciace podle různých výrazů, tvarů a pozic retnice se neprokázala.
Některé doklady na zachycené depalatalizované výrazy: slamenná b. 103, smeje se, slamenki, pameť, človek, veje, obe b. 106, medenec b. 124, voni se utopej, voni se koupej, zatopej, troubej b. 126, spej, krmej b. 128, pekní b. 129, zapometlivá b. 133, voni trápej, zlobej b. 136, kvet, prospevuje si, meli b. 146, v zejme b. 161, človek, naspech, na belidle, ve sklepe, v Ťišnove b. 162, Melňik b. 216, zemeďelec b. 230, zaveje b. 307, zmeňí se b. 316, ona mela b. 448, medveď b. 665. Poněkud častěji se depalatalizace objevovala v tvarech 3. os. pl. typu troubej, v lok. sg. f troube a v slovech dřevenej, Melňik.
Depalatalizované výrazy se vyskytují zpravidla jako lexikalizované případy. Přesvědčivým lexikalizovaným příkladem je sloveso vedět a subst. veža, viz dále.
Lidem, kteří vyslovují slabiky be, pe, me, ve (pet, bežet, mesto, veďet) místo pje, bje, … (pjet, bježet, …), se přezdívá petáci, mluví se pak o petáckém nářečním typu.
3 Výslovnost typu bjič dokládá náš materiál zcela ojediněle z Chodska (304, 310), poněkud hojnější zápisy jsou z již. Čech, z mikroareálu na sever od Slavonic a z několika lokalit na styku vm. a slez. nářečí (např. koupjili, ke schorovji, hřebjíki, vjíko, zlobjit, objílit, nabjití, tátovji, zivjit, zatopjili). Tam všude jsou však obvyklejší celoúzemní formy bič, pivo, vobilí, milí. Varianta mňilý, mňísa byla zaznamenána jen ze Spálova (lokalita 701).
Měkké retnice před samohláskou e u slov typu p’es se uchovávají pouze v pásu přechod. nářečí česko-polských (831–836).
Nejčetnější doklady na depalatalizaci v slabikách bě, pě, mě, vě pocházejí ze svč. nářečí a pak také ze střč. dialektů na Roudnicku a sev. od Prahy. Ojediněle se tento hláskoslovný jev dokládá ze sz. Boskovicka, ze záp. okraje střč. nářečí a z nářečí jzč. Lze soudit, že tendence k depalatalizaci měkkých retnic byla výrazná a patrně zasáhla větší území, než se dá vyčíst z našich map (srov. i spis. peníz, zcepenět, veverka, koupel).
4 a) —
b) p’es pol. pies
c) bežet sloven. bežať
5 —
Bh
