ČJA 5

224      a) sestra (ČJA 5, 68b)

b) sedět (1721)

c) sedni si imp. (1729)

myslet (ČJA 4, 359)

srp (ČJA 3, 67)

slimák (ČJA 2, 61)

světlo (231)

svině (875)

1    M         a)  śostra

b) s’edz’ec’ (šedžeč, śedźeć)

c)  sedňi

     s’edňi (šedňi, śedňi)

2                 Měkčení sykavky před starým e dokládají např. slova sestra (v dispalatalizované variantě śostra) a v’eśeli, śekyra, źeluny.

Jiný rozsah měkčení před samohláskou e máme ve výrazech sedět a u imp. sedni (k sednout). Jde tu nepochybně o reflex rozdílného původního základu, totiž buď sed-, nebo sěd-.

3                 Typ śostra pokrývá pruh přechod. nářečí česko-polských (831–836).

Obměna s’edz’ec’ (popř. šedžeč, śedźeć) zabírá celé území od řeky Ostravice na východ a zkoumané lokality na území Polska, forma s’edňi (popř. šedňi, śedňi) má územní rozsah ještě větší: zahrnuje v podstatě celá slezská nářečí kromě záp. a již. okraje Opavska a kromě teritoria mezi Odrou a Ostravicí. Na ostatním území je jen forma se základovým sed-.


4    a)   s’ostra  pol. siostra, hluž. sotra

b)   s’ed’z’ec’  pol. siedzieć, hluž. sedźeć

 

c)   —


5    —

7                 Měkčení existuje také před palatálními ň, l’, r’ a před palatálními retnicemi, např. ve výrazech myśleć, śerp, ślimok, śv’atło, śviňa. Územní rozsah tohoto měkčení se kryje s rozsahem formy śedźeć. Na Jablunkovsku, kde došlo k splynutí sykavkových řad, je místo ś, ź pouze š, ž, viz ČJA 5, 223 zima. Jde o změnu navazující na stav v polských dialektech.

Bh