209      kůň (807)

1    M         kúň

kuň

koň 801

kvoň 755

2                 Původní psl. forma *konjь přešla po zániku jeru v podobu s náhradním dloužením kmenové samohlásky. Později došlo k monoftongizaci diftongu o > ú (kůň). Tento stav uchovává spis. jazyk i většina dialektů.

V nářečích, kde došlo ke ztrátě kvantity (slez. dialekty) nebo kde v systému dlouhých samohlásek ů zaniklo (část střm. nář.), je reflexem stč. ó nyní u (kuň). Svč. podoba kuň patrně souvisí s obecnou tendencí krácení této samohlásky v uvedených dialektech. Nářečí branické má však o (koň) a v kopaničářských nář. je podoba kvoň.

3                 Forma kuň pokrývá vedle nář. slez. a většiny nář. střm. také sev. okraje svč. nář. (Náchodsko, Podkrkonoší a záp. Novopacko s výběžkem až ke Kolínu) a též širší oblast se středem na Vysokomýtsku; tam je většinou dubletní s podobou kůň, která je běžná s výjimkou Podkrkonoší a Podještědí po celých Čechách, na Moravě pak v pásu od Nového Města na Moravě ke Kyjovu a na celém území vm. nář.

V Čechách se mluva měst shoduje s venkovským okolím, na Moravě proniká forma kůň i do měst, v jejichž okolí převládá obměna s krátkou samohláskou.