206      vím 1. os. sg. ind. préz. (1749)

1    M         vím (vjém 755)

vim — vjym

2                 Sledoval se rozdíl v kvantitě samohlásky v tvaru 1. os ind. préz. slovesa vědět: vím × vim. Formy s krátkou samohláskou mají mimořádně velký rozsah; mimo oblasti, kde vokál í ve vokalickém systému nářečí chybí, tj. ve Slezsku a v části střm. nář., jsou běžné téměř v celých Čechách.

Mapa zachycuje též územní rozsah varianty vjym, která je odrazem vývoje rozložených retnic.

3                 Podoba vim byla zapsána v Čechách s výjimkou okrajových archaických území na západě (Domažlicko, Manětínsko a Stříbrsko) a jihu (Doudlebsko), na Moravě pak v oblastech s pravidelným krácením v nářečích střm. a slez.; v čes.-pol. přechod. nářečích v obměně vjym.

Podoba vím, shodná se spis. jazykem, jako nedubletní charakterizuje především vm. nář. s přilehlými úseky střm. nář. (Holešovsko s Kroměřížskem) a též střední pás střm. nář., tvořený zhruba Vyškovskem a Tišnovskem včetně Novoměstska v čm. nář. oblasti, s výběžkem až na již. Vysokomýtsko. V Čechách byla jako jediná forma ještě zaznamenána na již zmíněných záp. a již. okrajích s přesahem až na Moravu na Dačicko. Jako dubletní se tvar vím vyskytuje hojně zejména ve vých. Čechách a též na Táborsku a Jindřichohradecku a rovněž v mluvě některých měst, jako jediný je v sm. pohraničí.

4    vím  stč. viem, Db, MČ

5    vím Ju 5, 7, Ru 2–5 — wím Po 1 — vim Ju 1–4, 6, Ru 2

Fi