ČJA 5

199      pokoj (1762)

1    M         pokoj

pokój (pukúj 632)

pokuj

2                 Zjišťovaly se rozdíly v realizaci samohlásky o před j (v tautosylabické pozici) ve slově pokoj (psl. *po- kojь). Zachyceny byly podoby: pokoj (podoba shodná se spis. jazykem), pokójpokuj.


 [C1]Zmenšit mezeru

Varianta pokój vznikla pozdějším dloužením hlásky o před j. Na Břeclavsku a sev. od Kyjova (tj. v oblasti vm. nář.) je výskyt formy pokój podpořen častým užitím zdlouženého ó (srov. např. stójí, nebój). (Nelze vyloučit, že o > ó v střm. nář. též souvisí se starším dlouhým ů v centrálním úseku, tzn. ještě před krácením ů > u, srov. pokuj.) Forma pokuj představuje patrně reflex starého náhradního dloužení po zániku jeru (psl. *pokojь > pokój > pokuoj > pokůj > pokuj; krácení ů > u, srov. ČJA 5, 208; ČJA 5, 209; ČJA 5, 210; ČJA 5, 211; ČJA 5, 212).

3                 Na většině území se užívá tvar pokoj.

Forma pokuj tvoří dva od sebe oddělené areály. První z nich zaujímá oblast slez. nář. s přilehlými sev. okraji vm. nář., druhý areál se rozkládá zejména na širším Prostějovsku a Litovelsku.

Tvar pokój byl zachycen na Boskovicku, dále v úseku mezi Kroměříží a Kyjovem a na Břeclavsku.

Do měst v oblastech, kde se běžně užívá varianta pokuj, pronikla vlivem spis. jazyka forma pokoj.

4    pokoj  stč., Jg, SSJČ, sloven., hluž.

 

pokuj  pol. spokój [u]

5    pokoj Po 1, Ju 1–7, Ru 2–5

Ko