ČJA 5
199 pokoj (1762)
1 M pokoj
pokój (pukúj 632)
pokuj
2 Zjišťovaly se rozdíly v realizaci samohlásky o před j (v tautosylabické pozici) ve slově pokoj (psl. *po- kojь). Zachyceny byly podoby: pokoj (podoba shodná se spis. jazykem), pokój a pokuj.
[C1]Zmenšit mezeru
Varianta pokój vznikla pozdějším dloužením hlásky o před j. Na Břeclavsku a sev. od Kyjova (tj. v oblasti vm. nář.) je výskyt formy pokój podpořen častým užitím zdlouženého ó (srov. např. stójí, nebój). (Nelze vyloučit, že o > ó v střm. nář. též souvisí se starším dlouhým ů v centrálním úseku, tzn. ještě před krácením ů > u, srov. pokuj.) Forma pokuj představuje patrně reflex starého náhradního dloužení po zániku jeru (psl. *pokojь > pokój > pokuoj > pokůj > pokuj; krácení ů > u, srov. ČJA 5, 208; ČJA 5, 209; ČJA 5, 210; ČJA 5, 211; ČJA 5, 212).
3 Na většině území se užívá tvar pokoj.
Forma pokuj tvoří dva od sebe oddělené areály. První z nich zaujímá oblast slez. nář. s přilehlými sev. okraji vm. nář., druhý areál se rozkládá zejména na širším Prostějovsku a Litovelsku.
Tvar pokój byl zachycen na Boskovicku, dále v úseku mezi Kroměříží a Kyjovem a na Břeclavsku.
Do měst v oblastech, kde se běžně užívá varianta pokuj, pronikla vlivem spis. jazyka forma pokoj.
4 pokoj stč., Jg, SSJČ, sloven., hluž.
pokuj pol. spokój [u]
5 pokoj Po 1, Ju 1–7, Ru 2–5
Ko