198      neboj se imp. (1785)

1    M         neboj

nebój (ňeboj 801)

                   nebúj 637, 638, 747

nebuj (ňibuj 830)

 

2[C1]                       Na mapě jsou zachyceny rozdíly v realizaci samohlásky o před j (v tautosylabické pozici) u tvaru imp. 2. os. sg. slovesa nebát se.

Se spisovným jazykem se shoduje podoba neboj, která je výsledkem působení prézentních tvarů.

Zaznamenaná forma nebój pravděpodobně vznikla analogicky podle nář. préz. tvarů s ó (srov. stójí, hóní, viz ČJA 5, 193; ČJA 5, 194).

Podoba nebuj je reflexem stč. formy nebój, u které patrně došlo po odpadnutí koncového -i (pč. tvar imp. 2. os. sg. neboji) ke starému dloužení o > ó v zavřené slabice před -j. Stč. forma nebój se pak pravidelně změnila v neboj, pak v nebůj a zkrácením v nebuj (srov. stuj, ČJA 5, 197). Forma nebuj v oblasti tzv. horského nářečí mohla též vzniknout z tvaru neboj pravidelnou hláskovou změnou o > u.

3                 Nejrozšířenější je forma neboj. Ta byla zachycena téměř v celých Čechách, na Moravě pak v její jz. části, dále na Zábřežsku, Holešovsku a na větší části vm. nář.

Varianta nebój tvoří mikroareály na Břeclavsku, v oblasti mezi Kyjovem a Kroměříží, na jv. Uherskobrodsku a na sv. okraji Valašska.

Tvar nebuj byl zapsán na velkém areálu na jz. Čech (často však vedle tvaru neboj). Na Moravě se vyskytuje v centr. úseku střm. nář. s výběžkem na Tišnovsko a jv. Brněnsko a dále v oblasti slez. nář. Sv. od Brna byla zaznamenána forma nebůj.

Ve městech byl nejčastěji zachycen tvar neboj, ten jako dubletní proniká (zřejmě vlivem spis. jazyka) i do měst v oblastech, kde se běžně na venkově užívá tvar nebuj. Naopak tvar nebuj byl jako dubletní zapsán v zč. městech.