ČJA 5
197 stůj imp. (1718)
1 M stoj
stój (stoj 801)
stúj
stuj
2 Zkoumalo se dloužení o > ó před j (v tautosylabické pozici) u podob imp. 2. os. sg. slovesa stát.
Ze stč. tvaru stój změnami ó > o > ů vznikl tvar stůj a zkrácením varianta stuj; ve Slezsku a na větší části Moravy se jedná o pravidelné krácení (srov. ČJA 5, 208; ČJA 5, 209), na území Čech jde o fonetické krácení ú > u před j (srov. ČJA 5, 210).
Nář. forma stój vznikla pozdějším dloužením o před j pod vlivem tvaru stójí (viz ČJA 5, 193).
Ve tvaru stoj bylo krátké o uchováno zřejmě vlivem prézentních tvarů stojím, stojíš, …; k tomuto vyrovnání došlo zřejmě ještě dříve, než nastalo novější dloužení o > ó v prézentních tvarech.
3 Nejvíce je rozšířen tvar stuj. Ten je charakteristický pro celé Čechy, větší část Moravy a pro celé Slezsko.
Areál formy stůj zaujímá sev. Jihlavsko, Novoměstsko, Tišnovsko a Slavkovsko. Ojediněle byla tato forma zachycena i jinde.
Tvar stój je rozšířen v oblasti dolských a kopaničářských nář. a na sz. Uherskobrodsku. Pro zbývající území vm. nář. s přilehlým Holešovskem je typická forma stoj. Ta byla zapsána též na Zábřežsku.
4 stoj Jg zast., sloven.
stój stč. i stuoj
stuj pol. stój [u]
stůj Jg, SSJČ
5 stoj Ju 7, Ru 5 — stúj Ju 6 — stuj Po 1, Ju 1–3, 5, Ru 2–4
Ko
