196      bolí (1924)

1    M         bolí (í: jen PRO A1ab, bolé 682–685) — boli

bólí (též 09) — bóli

2                 Mapa sleduje dloužení o před l u podob 3. os. sg. ind. préz. slovesa 4. třídy bolet (bolí × bólí). Dále je na mapě zachyceno i krácení koncového -í (srov. ČJA 5, 193; ČJA 5, 195).

U podoby bólí je kořenná dlouhá samohláska ó důsledkem pozdějšího dloužení (viz ČJA 5, 193).

Toto dloužení bylo též zachyceno u podstatného jména bolení (srov. podobu bólení, viz ČJA 5, 182).

Na mapě ani v komentáři nevěnujeme pozornost pravidelné hláskové změně o > u v tzv. horském nářečí, proto -o-, viz ČJA 5, 59.

3                 Jako většinový byl zachycen tvar bolí, který se objevuje na převážné části území českého národního jazyka.

Areál formy bólí zahrnuje oblast širšího Polabí, včetně Mladoboleslavska a Vysokomýtska; i zde však byl tvar bólí často zapsán vedle formy bolí. Varianta bóli s krátkou koncovkou -i se soustřeďuje v podorlickém úseku svč. nář. a na Královéhradecku. Na Moravě je tvar bóli typický pro sz. Vyškovsko a sporadicky byl zachycen na sev. okraji vm. nář.

Pro většinu měst je typická podoba bolí, shodná se spis. jazykem; ta proniká jako dubletní i do měst v areálu varianty bólí.

4    bolí  stč., Jg, SSJČ, sloven., pol. a hluž. boli

5    bolí Ju 3, 6, 7, Ru 2–5 — bólí Ju 1, 3–5, Ru 2 — bóli Po 1, Ju 2, 4, Ru 1, 4

Ko