ČJA 5
195 shoří (221)
1 M shoří (í: jen PRO A1ab, F2b) — schoři
shóří (zhóřý 740) — schóři
2 Na tvarech 3. os. sg. ind. préz. slovesa 4. třídy shořet se sledovalo dloužení o před ř. Vedle toho je na mapě graficky znázorněno nepravidelné krácení koncového -í v Čechách (srov. ČJA 5, 193; ČJA 5, 194).
U tvaru shóří se jedná opět o pozdější dloužení. V sev. polovině Čech vzniklo ó patrně emfatickým dloužením a objevuje se ve tvarech 3. os. sg. ind. préz. nejenom před ř, ale i před j, ň a l.
Na mapě nezachycujeme podobu shore (příp. shora); je typická pro Hlučínsko, ostravický úsek slez. nář. a pro přechodová nář. čes.-pol. (k tomu srov. ČJA 4, 350 hořet). Realizace asimilace ve skupině sh (schoří, zhoří) v podstatě odpovídá izoglose E2 v PRO (k tomu srov. ČJA 5, 293), proto není na mapě zobrazena. Na mapě ani v komentáři nevěnujeme pozornost pravidelné hláskové změně o > u v tzv. horském nářečí, proto -o-, viz ČJA 5, 59. Dloužení o > ó též představuje mapa inf. hořet (viz ČJA 4, 350 hořet).
3 Většinovým tvarem je podoba shoří (s krátkým kořenným o), shodná se spis. jazykem, a její pravidelné hláskoslovné obměny.
Tvaru shóří (často vedle shoří) se užívá v svč. nář. na Mladoboleslavsku, širokém Královéhradecku a Vysokomýtsku, v oblasti střč. nář. pak v Polabí a v čm. nář. v pruhu sz. od Nového Města na Moravě, přičemž varianta s krátkým koncovým -i byla soustředěněji zapsána na území mezi Roudnicí nad Labem a Mladou Boleslaví, dále severně od Mladé Boleslavi a Hradce Králové. Odděleně byla podoba s dlouhým kořenným ó zachycena v sev. okraji vm. nář.
Ve městech se většinou užívá podoby shoří, ta proniká vlivem spisovného jazyka většinou jako dubletní i do měst v areálu obměny shóří.
4 shoří stč., Jg, SSJČ, sloven. zhorí, pol. zgorzeje, zgoreje, zgore
5 schoří Ju 3, Ru 2, 3 — schoři Po 1 — schóří Po 1, Ju 1, 3, 5, Ru 2 — schóři Po 1, Ju 2, Ru 1, 4 — zhoří Ju 4, 6, 7, Ru 5
Ko
