194      honí (771)

1    M         hoňí

hóňí

2                 Mapa sleduje dloužení kořenné samohlásky ó před ň u podob 3. os. sg. ind. préz. slovesa 4. třídy honit (honí × hóní).

U tvaru hóní je kořenná dlouhá samohláska ó důsledkem pozdějšího dloužení (viz ČJA 5, 193).

Na mapě ani v komentáři nevěnujeme pozornost pravidelné hláskové změně o > u v tzv. horském nářečí, proto -o-, viz ČJA 5, 59. K pravidelnému krácení koncové samohlásky í srov. ČJA 5, 202; ČJA 5, 203; ČJA 5, 204; ČJA 5, 205.

3                 Forma hóní je charakteristická pro vm. nář. (bez sev. úseku a bez úzkého pruhu při slovenské hranici) s výběžky do střm. nář. až k Vyškovu a Přerovu. Na ostatním území je tvar honí (případně jeho pravidelné regionální obměny).

Situace ve městech se shoduje s venkovským okolím, jen do měst v oblasti podoby hóní proniká vlivem spisovného jazyka tvar honí.

4    honí stč., Jg, SSJČ, sloven., pol. goni, hluž. honi

5    hoňí Po 1, Ju 3, 5, 6, Ru 1–4 — hoňi Ju 2 — hóňí Ju 7, Ru 5

Ko