ČJA 5
193 stojí (1716)
1 M stojí (í: PRO jen A1ab) — stoji
stójí (í: PRO jen A1b) — stóji
2 Mapa sleduje dloužení samohlásky o před j ve tvaru 3. os. sg. ind. préz. slovesa 4. třídy stát (stojí × stójí). Kromě uvedeného dloužení mapa zachycuje i nepravidelné krácení koncového -í na území Čech. Na mapě ani v komentáři nevěnujeme pozornost pravidelné hláskové změně o > u v tzv. horském nářečí, proto -o-, viz ČJA 5, 59.
U formy stójí došlo k pozdějšímu dloužení pův. krátké samohlásky o před -j. Jeho příčinou v oblasti vm. nář. mohla být nevyváženost fonologického systému (srov. též ČJA 2, 75 chvojí). Ke dloužení o na Valašsku mohlo také dojít v důsledku oslabené výslovnosti j.
Podle A. Kašíka (Popis a rozbor nářečí středobečevského, Praha 1908, s. 14–15) v důsledku oslabené výslovnosti j splývají hlásky o a í/i v dvojhlásku s dvojvrcholovým přízvukem (toho dokladem jsou i podoby stóí, stóý zapsané některými explorátory). U dvojslabičných slov pak větší část tohoto přízvuku spočívá na první polovině dvojhlásky oi (tedy na hlásce o) a dochází tak k fonetickému prodlužování hlásky o (> ó).
Jiného původu je forma stójí v Čechách. Tam ó vzniklo patrně emfatickým dloužením a objevuje se ve tvarech 3. os. sg. ind. préz. nejenom před j, ale i před jinými znělými souhláskami (srov. ČJA 5, 194; ČJA 5, 195; ČJA 5, 196).
Krácení koncového -í ve formě stojí proběhlo pravidelně pouze na Moravě (srov. ČJA 5, 202; ČJA 5, 203; ČJA 5, 204; ČJA 5, 205). V Čechách se koncové -í krátilo zpravidla většinou jen u formy stójí. Toto krácení je zřejmě výsledkem snahy, aby po sobě nenásledovaly dvě slabiky s dlouhou samohláskou (srov. ČJA 4, 315 nosí, kde se v Čechách koncové -í krátí jen výjimečně).
3 V celých Čechách, na Moravě ve střm. nář. a v kopaničářských nář. a dále ve Slezsku se běžně užívá podoba stojí (shodná se spis. jazykem).
Varianta stójí tvoří areál v oblasti vm. nář. s přesahy na Holešovsko, Kroměřížsko a Vyškovsko a dále odděleně dva areály v oblasti svč. a střč. nář. První z nich se rozkládá na širokém Královéhradecku a druhý zaujímá oblast na Mladoboleslavsku a v Polabí. Dále byl tvar stójí zachycen v několika lokalitách podél středního úseku čes.-mor. hranice.
Podoba stóji s krácenou koncovkou je charakteristická pro Královéhradecko, v Polabí a na Mladoboleslavsku se častěji vyskytuje jako dubleta vedle formy stójí.
Do měst v oblastech, kde se užívá varianta stójí, proniká zřejmě vlivem spisovného jazyka podoba stojí.
4 stojí stč., Jg, SSJČ, sloven., pol. stoi (hluž. steji)
5 stojí Ju 3–6, Ru 2–4 — stójí Ju 1,7, Ru 5 — stóji Po 1, Ju 1, 2, 4
Ko
