191      a) kluci (ČJA 4, 90)

b) hosti (ČJA 4, 95)

všichni (ČJA 4, 267)

1    M         a)  klucí

b) hosťí

2                 Mapa tvaru nom. pl. životného substantiva kluk zachycuje území s maximálním zeměpisným rozsahem formy s koncovkou í (klucí), zatímco areály podoby hostí představují její minimální rozsah.

V morfologickém svazku je protiklad i × í v nom. pl. životných maskulin registrován na několika mapách, avšak jednotlivé výrazy se od sebe rozsahem výskytu podob s -í liší především z důvodu uplatnění jiných koncovek.

Protiklad variant klucí × kluci zde představujeme jako jev hláskoslovný, ač koncovka í je patrně jiného původu než koncovka i (srov. ČJA 4, 90). Původní koncovka i-kmenů mužských -ie byla příznačná pro skupinu jmen životných substancí (lidie, hostie, holubie) a šířila se k jiným životným maskulinům. U formy hostí lze zejména areál na západě Čech hodnotit jako relikt původní i-kmenové koncovky. Jazykovězeměpisná situace však nevylučuje, že by mohlo jít i o formu dloužení dřívějšího koncového -i; novější í tak bylo příznakem životnosti: pod vlivem tohoto -í se původní konsonantické zakončení -e zdloužilo v -é (to rovněž charakterizuje živé bytosti).

3                 Forma klucí pokrývá jz. polovinu Čech s přilehlým Dačickem a na Moravě se dále vyskytuje sev. od Brna, v úzkém pásu na vých. okraji střm. nář. a v mikroareálu na Zábřežsku.

Podoba hostí se v Čechách omezuje na záp. úsek jzč. nář. a na několik mikroareálů, a to na Lounsku, v dolním Posázaví a na Dačicku; na Moravě až na území již. od Kroměříže se její rozšíření shoduje s areály tvaru klucí.