182      bolení (1923)

1    M         boleňí (boleňә 311, 603, 612, boleň 607, 609, 613, boleňjé 755) — bóleňí

boléňí

boléň (též 725)

bul

2                 Dloužení e > é před ň je představeno na slově bolení. K uvedenému dloužení dochází nejčastěji v oblasti vm. nář., ale ne v takovém rozsahu jako u samohlásky o (srov. např. ČJA 5, 194 honí). U podoby boléň (na Znojemsku) vzniklo é náhradním dloužením za ztrátu koncového -i (podobně např. u podoby posvicéň, srov. ČJA 2, 223 posvícení).

Vedle tvarů s dlouhým vokálem é byla též zaznamenána forma bólení, u které došlo k pozdějšímu dloužení o > ó před l (srov. ČJA 5, 196 bolí). Krácení koncového -í proběhlo pravidelně na Moravě, v Čechách má poněkud menší rozsah, než ukazuje mapa PRO Alc.

Ve významu ‚nepříjemný tělesný pocit působený chorobou, chorobným stavem; bolest‘ byly zachyceny i jiné lexémy, např. moření, žírka, žmání, a slovotvorné varianty, např. bul, boleść. Z nich na mapě uvádíme jen formu bul, protože má stejný význam jako slovo bolení (lze ji tedy užít ve spojení „břicha bolení“) a protože byla zapsána nejčastěji. Navíc u ní registrujeme hláskovou změnu související s dloužením. Ve slově bul je totiž hláska u za sekundárně dlouženou hlásku ó (ból, srov. pol.).

Dloužení e > é před ň bylo např. též zachyceno u lexému lešéní, tj. u jednoho z pojmenování pro patro ve stodole (viz ČJA 3, 15). Tato podoba byla zapsána ve vm. nář. na Vsetínsku. Ve stejné oblasti (v lokalitách 724, 742) byla registrována podoba vržéní ‚vřed‘ (srov. ČJA 1, 70 vřed). Uvedené dloužení se objevuje ve stř. části vm. nář. také u podob nom. pl. substantiva stavení (srov. ČJA 4, 106 stavení).

3                 Většinovým tvarem je podoba bolení, shodná se spis. jazykem, a její pravidelné hláskové obměny.

Tvar boléní tvoří areál ve střední části vm. nář. Na sev. Znojemsku byla zapsána podoba boléň.