181      zloděj (2003)

1    M         zloďej

                   zloďé

                   zloďí 669, 670, 671

zloďéj (zlu- 622, 623, 632–637)

zloďij

2                 Mapa sleduje dloužení samohlásky e v tautosylabickém spojení ej u slova zloděj.

Tvar zloďé vznikl z podoby zloděj pravidelnou monoftongizací ej > é a tvar zlodí v oblasti čuháckých nář. následným úžením é > í (srov. ČJA 5, 24; ČJA 5, 25; ČJA 5, 26; ČJA 5, 27; ČJA 5, 28; ČJA 5, 29; ČJA 5, 30; ČJA 5, 31; ČJA 5, 32; ČJA 5, 33; ČJA 5, 34; též PRO D1ab). K monoftongizaci v plném rozsahu zde nedošlo patrně proto, že -j- je v nepřímých pádech heterosylabické.

Slezská forma s -ij zřejmě vznikla úžením a krácením staršího -éj.

Dloužení e > é před j bylo např. též zachyceno v oblasti horského typu u slova lišej (srov. ČJA 5, 41), v lokalitách 659 a 715 u substantiva vařejka (srov. ČJA 1, 149 vařečka) a jen v bodě 715 u položek obyčej a obyčejný (srov. ČJA 2,195 zvyk; ČJA 5, 42 obyčejný).

Dále bylo toto dloužení zaznamenáno u nář. ekvivalentů spis. komparativu tepleji, viz ČJA 2, 168 tepleji. Podoba tepléj (případně tepléji, tepléjc, tepléjic, tepléjá, tepléjš) je charakteristická pro sz. Moravu, sev. Brněnsko a Tišnovsko a odděleně se dokládá ze stř. části vm. nář.

3                 Na většině území čes. národního jazyka se užívá podoba zloděj, shodná se spis. jazykem.

Varianta zloďé byla zachycena na Litovelsku a Holešovsku a varianta zlodí na vých. Prostějovsku.

Forma zloďéj vymezuje členitý areál v oblasti střm. nář. s centrem na širším Brněnsku a s výběžky až na Kroměřížsko, Boskovicko a do jz. části vm. nář. na Břeclavsko.

Forma zlodij byla zapsána zejména na Hlučínsku a Českotěšínsku.

Města se většinou shodují s nář. okolím.