18        a) klička (168)

b) klíč (170)

1    M         a)  klička

     kločka (kluka 701, 705, 738, 747, 752, 805, 812–814, 816, 821, 827, 831, klka 652, 655, 657, 668, 669)

b) klíč (glič 646)

     klúč (klóč 663, 664, 666, 667, klouč 710, 713)

2                 Mapa zachycuje výsledek přehlásky ’u > i v kmeni slov klička (s krátkou samohláskou) a klíč (s dlouhou samohláskou).

Zadání první položky sledovalo slovotvorné diference v nář. pojmenování kliky u dveří, a to pouze na Moravě. Materiál zaznamenal protiklad přehlasované a nepřehlasované podoby s příponou -ka (klička × klučka), která má někde specifikační funkci, např. slez. kluka ,hák na vytahování vody ze studně‘ × klučka ,klika u dveří‘. Podobu kluka a její hláskovou variantu kloka registrujeme pouze v oddíle 1 M.

Přehlasovaná podoba klička byla v Čechách zachycena při zjišťování pojmenování způsobu vázání tkaničky u bot: je rozšířena (s výjimkou vých. úseku) téměř na celém území Čech (srov. ČJA 1, 79 na kličku).

3                 Podoba klička pokrývá celé Čechy a záp. Moravu až zhruba po linii měst Šumperk–Boskovice–Brno; je také příznačná pro mluvu nově osídlených měst na sev. Moravě. Na východ od uvedené linie je běžná podoba klučka.

Podoba klúč je charakteristická pro celou oblast slez. a vm. nář. (bez Kyjovska) s přesahem na Holešovsko; dále vytváří menší území v centrálním úseku střm. nář. na Prostějovsku. Na většině území národního jazyka – mimo vymezené areály – je běžná forma klíč, která se jako mladší podoba objevuje rovněž ve vm. a slez. městech.