179      a) copan (ČJA 1, 37 cop)

b) potkan (ČJA 2, 29 potkan, krysa)

c) krocan (ČJA 3, 249 krocan)

1    M         a)  copán

b) potkán

c)  krocán

2                 Mapa zobrazuje tři adaptované výrazy; u všech je pozitivně představena pouze podoba s délkou v zakončení, tj. copán, potkán, krocán.

Výraz copán je derivát (formálně augmentativním sufixem) výrazu přejatého z něm. (Zopf). (Jeho protějšek copan byl zachycen v záp. a již. části střč. nář. a na jv. okraji Čech, jinde byly zapsány jiné lexémy, viz ČJA 1, 37).

Slovo potkan je podle Mch přejato z maď. potkán, potkány. V češtině jde o slovo poměrně nové; délka zřejmě do mor. dialektů buď přešla přímo z maď., protože však v sousední sloven. je krátkost (potkan), lze uvažovat o dloužení až na domácí půdě příklonem k jiným přejatým zdomácnělým slovům na -án (galán, hulán). Do spis. jazyka pronikla podoba krátká, třebaže v dialektech naprosto převažuje varianta s délkou (západně od oblasti vyznačené šrafami byla zachycena především pojmenování německá myš a němkyně, velmi řídce pak výraz potkan).

Slovo krocan je patrně adaptovaná přejímka z něm. (Truthahn). Něm. výslovnost hlásky a je dlouhá, takže délku v zakončení lze možná vysvětlit návazností na němčinu a krátkost příklonem k domácím odvozeninám na -an (hafan, zoban, pijan apod.); se spis. jaz. se shoduje podoba krátká. Tento lexém je typický pro Čechy, na Moravě se užívá názvu morák).

3                 Podoba copán pokrývá větší areál v již. části čes.-mor. pomezí (Jindřichohradecko, již. Ledečsko, Jihlavsko, Znojemsko), odděleně je pak doložena ještě ze sev. Rakovnicka. Podoba potkán je typická pro většinu nářečí na Moravě (na západ až po Moravský Krumlov). Varianta krocán zabírá většinu jzč. nář. (bez sev. a sz. okraje).

4    —