178      a) stolař (ČJA 1-153/221.2)

b) potykač (ČJA 3-42)

1    a)

M         stolař

stolář [á: á, a] — -oř

L          truhlář

b)

M         potikáč

2                 Mapa věnovaná rozdílu -ař × -ář u variant stolař a stolář zachycuje položku jako celek, tj. včetně hranice s jiným lexémem (truhlář), především však včetně slezských hláskových variant na -ař a -oř. Z mapy je totiž patrné, že územím slezských nář. dříve zřejmě probíhala hranice mezi sledovanými variantami (sev. okraj vm. nář. má krátkost, tudíž v návaznosti na toto území byla krátkost snad původně i v záp. části slez. nář., vých. část slez. nář. má však reflex starší délky: -oř); v důsledku slezského krácení samohlásek dnes už nelze původní průběh hranice určit.

Dále je na mapě pozitivně zobrazen výraz potykáč (který kontrastuje s krátkou variantou potykač, shodnou se spis. jazykem, a jinými lexémy v okolí, zpravidla zakončenými také na na -ač: přetykač, přepikač, popikač, zapikač aj.).

3                 Podoba stolař je doložena ze dvou oddělených oblastí: z areálu na záp. Moravě vymezeného městy Svitavy, Nové Město na Mor., Jihlava, Znojmo, Brno a Boskovice, a dále z větší záp. části slez. nář. (kde zřejmě aspoň částečně vznikla pravidelným krácením z formy stolář) a ze sev. okraje vm. nář. Velkou střední část moravskoslezského území pak zaujímá varianta s délkou stolář, na niž vývojově navazuje východoslezská podoba stoloř.

Lexém potykač(-áč) pokrývá záp., stř. a jv. část Čech (viz ČJA 3, 42); vých. část tohoto areálu – vých. Benešovsko, Ledečsko, Táborsko a Jindřichohradecko – se vyděluje příponou -áč.