176      zůstat (1720)

1    M         ostat

                   ostát

                   vostat

                   zostat

                   zvostat

                   óstat

                   zústat

                   zustat

X          vostát 301–304, 443, zvostát 308, 443, zustát 443

2                 Dloužení předpony o- > ó- a její následné kvantitativní a kvalitativní změny se zkoumaly na slově zůstat, pův. ostat (< o-stati). Vývoj náslovné části tohoto slovesa byl poměrně složitý, v češtině ojedinělý a na Moravě a ve Slezsku vedl k vytvoření výrazných nářečních areálů (na rozdíl od Čech, kde bylo zapsáno vždy několik forem současně bez ostrých hranic).

Vývoj uvedeného slovesa probíhal asi takto: na části území se náslovné o- (zřejmě pův. po znělém konsonantu podobně jako v případech v óbec, v ókol, v oči…) prodloužilo v ó- (jde asi o vývoj novější, protože ze stč. se dokládá pouze ostati) a toto ó- se ocitlo v nepevné pozici na počátku slova, a tak se před ně velmi brzy předsunula ještě předpona z-. Takto vzniklé sloveso zóstat se pak vyvinulo v dnešní zůstat, v němž -ů- na části území podlehlo pravidelnému krácení, takže vznikla podoba zustat. Tam, kde se o- nedloužilo, se v pravidelném rozsahu objevilo protetické v- a podoba vostat. A protože se variant vostat a zůstat užívalo promíšeně nebo v těsném sousedství, došlo k jejich kontaminaci, čímž vznikla podoba zvostat. Nová předpona z- pak byla natolik expanzivní, že se rozšířila i do oblastí, kde dloužení o > ó nenastalo, a tak se objevila podoba zostat (zo- je i v polštině, takže ve Slezsku může být i v návaznosti na pol.). Pokračováním starého ó jsou tedy dnešní podoby zůstat a zustat, kdežto ostatní zachycené varianty navazují na původní podobu s o (včetně nemapované podoby zvustat v tzv. horském nářečním typu, srov. ČJA 5, 59 holub, kde došlo k pravidelné změně o > u). Ojedinělá podoba óstat na sloven. hranicích není archaismus, ale výsledek deprefixace pod vlivem slovenštiny.

Na mapě zobrazujeme jen východní část zkoumaného území, protože jen tam došlo ke kartograficky zachytitelné nářeční diferenciaci. Západně od linie, která vymezuje mapovanou oblast, se promíšeně, častěji však v dubletách či tripletách objevují podoby zůstat, zustat, vostat a zvostat.

Na mapě evidujeme i dloužení v zakončení infinitivu -at > -át (snad příklonem k příčestí minulému), a to v moravském areálu výskytu tohoto jevu (podoby na -át se objevují i na Chodsku a jv. od Strakonic, viz 1 N, ale ty z výše uvedených důvodů na mapě zachyceny nejsou).

3                 V Čechách areály jednotlivých podob nelze vymezit, jen v nejvýchodnější části svč. nář. zaujímá kompaktní oblast podoba vostat. Morava a Slezsko se vyznačují ostře vymezenými areály v podstatě bez dublet. Na jihovýchod od severní části staré čes.-mor. hranice až do středu Moravy zhruba po linii Litovel–Prostějov– Břeclav byla zachycena varianta zvostat, v sv. části střm. nář. s výběžkem až ke Kyjovu a v záp. polovině slez. nář. se užívá forma zostat; vm. nářečí, jižní část pomezí střm. a vm. nář. a Jablunkovsko mají starý tvar ostat (na Břeclavsku je ostát).

Jz. Moravu až k Tišnovu a Znojmu a odděleně vých. polovinu slez. nář. (bez Jablunkovska) pokrývá varianta zustat. Podoba zůstat, shodná se spis. jazykem, nezaujímá na Moravě vlastní areál, ale ze spis. jazyka pronikla už téměř do všech měst, kde je často i nedubletní.