ČJA 5

175      a) podzim (1530)

b) rozvora (706)

1    a)

      M         podzim — podzém (-ím 636) — podzimek

púdzim (púdzimek též 301, 303, 304, 310–313)

 

L          jeseň

 

b)

M         rozvora

rúzvora (ruzvora 455, lúzvora 757, též luzvora 815)

2                 Dloužení o v předponě pod- (a jeho následná změna v ů) bylo zkoumáno u slova podzim, v předponě roz-
se tato změna zkoumala na slově rozvora.

Vzhledem k tomu, že slovo podzim je poměrně nové (podle Mch je jen v češtině, z podzimí podle podle-
, nejdříve f., později m.; v ostatních slovan. jazycích je jeseň), lze předpokládat, že ke změně v předponě toho-
to slova došlo analogií podle jiných, starších slov s předponou pod-, kde změna o > ů proběhla v důsledku vý-
voje starých přízvukových a intonačních poměrů.

Kromě zč. okrajové obměny půdzim zobrazujeme i středomoravskou variantu podzém, kde buď došlo
k novějšímu dloužení po provedení změny i > e (srov. ČJA 5, 50), tj. podzim > -em > -ém, nebo, a to je pravděpo-
dobnější, se ve starší době prodloužilo y (< i), které pak podlehlo dalším pravidelným změnám: podzim > -ym
> -ým > -ejm > -ém.

Změna o > ů se projevila (patrně analogií podle půdzim) i u tvaru podzimek (ten se často objevuje ve spo-
jeních pěknej podzimek, do podzimka, k podzimku, na rozdíl od neutrálního na podzim, a to až po hranici pro-
bíhající středem Moravy a na mapě vyznačené ozubenou izoglosou) – na území obměny půdzim je jako dub-
letní doložena zpravidla i podoba půdzimek. Z oblasti slova podzém však varianta s délkou *podzémek
doložena není.

Na mapě nesledujeme pravidelné moravské a slezské změny i > y, i > e, u > o (tzv. horskou změnu, srov.
ČJA 5, 59 holub) a palatalizaci z. Lexém jeseň na mapě pouze evidujeme, jeho hláskovým složením se nezabýváme.

Slovo rozvora, označující silnou žerď pod vozem, je velmi staré; vzniklo z psl. *orz-vor- (kořen vychází
z psl. skupení *ver-/vьr-/vor-, obsaženého v zavřít, zavírat, otvor apod.). Předpona *orz- s pův. intonací taženou
se v češtině měnila v roz- (na rozdíl např. od slovenštiny, kde je roz-, raz- i ráz-). Ve slově rozvora se samohlás-
ka -o- v předponě později na okrajích českého jazykového území dloužila v -ó- (snad v důsledku metatonií; v kopaničářských nář. v sousedství slovenštiny lze uvažovat i o vlivu délky ve sloven. ráz-), z něhož se vyvinulo dnešní -ů-, obsažené v podobě růzvora.

Nemapujeme variantu s pravidelnou změnou o > u v tzv. horském nář. typu (srov. ČJA 5, 59 holub) ani vzácně doložené obměny ze záměnou likvid (viz 1 M).

3                 Téměř celé území pokrývá podoba podzim, shodná se spis. jazykem, jen v mikroareálech na Chodsku
a Manětínsku se objevuje obměna půdzim a mezi Brnem a Boskovicemi podzém. Dubletní výskyt dem. varian-
ty podzimek sahá od západu až po linii Zábřeh – Litovel – Kyjov – Uherské Hradiště. Vých. část slez. nář.
charakterizuje lexém jeseň.

Města se shodují s nářečním okolím (méně často než na venkově je doloženo slovo podzimek).


Z naprosté většiny zkoumaného území je doložena i podoba rozvora, shodná se spisovným jazykem, jen na dvou oddělených areálech v jižním příhraničí – na Českobudějovicku a na Břeclavsku s Hodonínskem – byla jako výhradní zachycena obměna růzvora.

Ve městech se výzkum neprováděl.

4    a)   podzim  stč. f., později m., též podzimie n., Jg m. i f., též podzimí n., SSJČ m., zast. f.

      podzimek  stč., Jg, SSJČ poněk. zast. ob.

b)   rozvora  stč., Jg, SSJČ, pol. rozwora

      růzvora  sloven. rázvora

5    a)   podzim Po 1, Ju 2–7, Ru 2, 3 — podzimek Po 1, Ju 1–4, Ru 4, 5

 

b)   rozvora Po 1, Ju 1–7, Ru 1–4 — rozora Ju 1 — rozor m. Po 1
— rúzvora Ru 5

Či