174      namířit (ČJA 5-52)

1    M         namířit (namjiřit 462)

namňeřit

2                 Zkoumal se rozdíl v kvantitě kořenné samohlásky u variant odvozeného slovesa namířit, tedy namířit × naměřit. Tento rozdíl odráží původní diferenci ě × ie (stč. mieřiti, namieřiti) u slovesa souvisícího s *měra. Ve spisovné češtině a ve většině nářečí dnes existují obě slovesa, ale mají rozdílný význam: namířit ‚dát do polohy určitým směrem‘ a naměřit ‚měřením zjistit‘. V oblastech nář. podoby naměřit ‚namířit‘ má tedy tato forma oba významy. Je možné, že pův. areál podoby naměřit ‚namířit‘ byl větší, že pokrýval Moravu a Slezsko a možná i nějakou větší oblast v Čechách, ale v důsledku snahy, aby odlišný význam měl i odlišnou formu, došlo na většině původního území podoby naměřit k jejímu ústupu; o tom by mohlo svědčit dnešní územní rozložení této podoby (několik menších oddělených areálů).

U formy namířit nemapujeme pravidelné krácení í > i (srov. ČJA 5, 202; ČJA 5, 203; ČJA 5, 204; ČJA 5, 205; ČJA 5, 206).

3                 Na většině území Čech a Moravy se užívá podoba namířit. Obměna naměřit byla zachycena ve větším areálu na sev. česko-moravském pomezí (vých. okraj svč. nář., část Zábřežska, sev. Boskovicko), dále mezi Jihlavou a Třebíčí a konečně na mikroareálu severně od Mladé Boleslavi. Většina slez. nář. a sev. okraj vm. nář. má podobu namjeřit a ze Vsetínska a Jablunkovska se dokládá obměna nam’eřit. Ve většině měst byla zapsána forma namířit.