173      utíkat (1704)

1    M         (h)uťíkat

(h)uťekat — utekat

2                 Základní protiklad tvoří podoby utíkat (na mapě nesledujeme pravidelné krácení í > i, srov. ČJA 5, 202; ČJA 5, 203; ČJA 5, 204; ČJA 5, 205; ČJA 5, 206) a utěkat, které vycházejí ze starého kořene *tek-, obsaženého ve slovese téci. K tomu se vytvořilo perfektivum utéci, ze kterého pak vzniklo intenzivum, a to v územně vymezených variantách utěkat a utíkat (subst. útěk je postverbale) .

Zdá se, že stará hranice mezi oběma podobami, která patrně probíhala středem Moravy, je dnes značně narušena: sloveso utíkat, shodně se spis. jazykem, má tendenci pronikat na východ do původní oblasti formy utěkat, která se stává archaickou, a vytlačovat ji.

Okrajově byla zaznamenána podoba utekat (vzniklá patrně příklonem k tvarům, které obsahují kořen -tek-, např. příč. min. utekl).

3                 Podoby utíkat se užívá v Čechách, na záp. polovině Moravy a také na Vyškovsku, Kroměřížsku a Frenštátsku a téměř ve všech moravských městech. Varianta utěkat se dokládá z Litovelska a Prostějovska, vých. Brněnska a z většiny vm. nář. (bez sev. okraje) a slez. nář. Obměna utekat byla zachycena v kompaktním výskytu východně od Vsetína a dále se objevuje na Břeclavsku a ojediněle na Kopanicích.